V sobotu ráno, když jsem jel na snídani do Břeclavi, začínalo jaro. Venku bylo 12 stupňů, kdyby Mirek Dušín vyrazil do Tvrdonic na košt, určitě by už přišel v krátkých kalhotách. Nezřízeně jsem se těšil, přestože jsem v Tvrdonicích na koště ještě nebyl.

Předpokládám, že většina čtenářů ví, co to je, když se řekne moravský košt, ale pro těch pár, kteří na koštu ještě nebyli, to popíšu všechno od začátku (mimochodem Skleničková psala o koštech v Buchlovicích tady.). Od začátku února do půlky května probíhají snad v každé vinařské obci Výstavy vína (dále jen „košty“), na kterých drobní pěstitelé i velká vinařství představují hlavně vína z poslední sklizně. Myslím, že výstavy vznikly na podporu malých pěstitelů (dnešním termínem malovinařů). V malé obci se sejde třeba 200 vzorků (Popice, Traplice), ve velké i 600 nebo k tisícovce (Bzenec, Uherské Hradiště, Velké Bílovice, Břeclav). V Tvrdonicích bylo 378 vín, z toho 215 bílých, 157 červených a 6 rosé. Výstavu pořádala místní organizace zahrádkářů, dva týdny před koštem shromáždila od místních i přespolních vinařů 2-3 lahve od každého vzorku, sezvala odborné komise degustátorů a připravila hodnocení vín. Tříčlenné komise týden před veřejnou výstavou obodovaly všechna vína a vybraly šampiony výstavy, tedy nejlépe hodnocená vína. Během týdne se vytiskl katalog, kde jsou všechna vína rozdělená podle odrůd zveřejněná i s adresami výrobců a hodnocením odborné komise.

Potom přijde sobota, v jednu odpoledne se otevřou dveře sokolovny, návštěvníci za 180 Kč vstupného dostanou skleničku s logem koštu a katalog, a mohou ochutnávat, na co mají chuť a jak dlouho vydrží. Nejlepší je, když se několik lidí domluví a vytvoří společně studijní kroužek a chodí všichni pro vína jedné odrůdy, společně je ochutnávají a komentují. V mládí jsem několikrát zažil po požití pouhé jedné deci vína opojný pocit blízký opilosti jen z radosti a nadšení, že se zase koštuje, že se o víně mluví, že se víno chválí (i haní). Tak se taky člověk nejvíc o víně dozví, zejména koštuje-li společně s někým, kdo víno vyrábí a umí upozornit na některé vady nebo přednosti vína ve sklence.

Pro jistotu jsem hned po příchodu běžel ochutnat šampiona výstavy, kterým bylo Rulandské šedé VzH 2007 Jana Bartoše z Tvrdonic. Krásně odrůdové víno, nevzpomínám si, že bych v poslední době pil tak jasně odrůdový šeďák z Moravy. Pěkná zlatá barva vína, příjemně kořenitá nasládlá chuť s dlouhou dochutí. Vínu nejspíš pomohlo, že ho výrobce pro nával jiné práce „zapomněl“ na vinici trochu déle a víno chytlo botrytickou plíseň. Šampionem červených vín starších ročníků bylo Rulandské modré PS 2005 Ladislava Tesaříka z Tvrdonic (vysoká barva a krásně jemná chuť, mladá, vůbec by mě nenapadlo, že jde o 2 roky staré víno). Chutnal jsem i třetího šampiona (Bílé víno, starší ročníky) Ryzlink vlašský PS 2006 Pavla Příkazského z Tvrdonic, ale ještě víc mě nadchl vlašák 2007 Ing. Mariána Štvrteckého ze sousedních Kostic, víno s překvapivě vysokou žlutou barvou se zelenými pablesky, trochu méně výraznou vůní, ale s krásnou chutí se špetkou zbytkového cukru a omamně jemnou kyselinkou – mladý legrút – krasavec! To mi bylo líto odlít a vypil jsem celý vzorek.

Od tvrdonického vinařství Kosík mě zaujalo Veltlínské zelené se sytě žlutou barvou s narůžovělým odstínem a jemnou odrůdovou travnatou vůní. V chuti mělo pěknou kyselinu a spoustu jablečných chutí, pěkné lehké víno. A taky Ryzlink rýnský PS 2007. Když už se mi tak líbil vlašák, vyzkoušel jsem od Ing. Štvrteckého i Muller Thurgau, lákavé víno, které mě bavilo víc a víc s každým douškem. Srovnával jsem několik rulandských bílých a nejvíc mě zaujalo RB PS místního Čebavu (ten měl pěkné i RŠ) a RB Luboše Trechy z Tvrdonic s jemnou bonbonovou vůní až do kandovaného ovoce a perfektně sladěnou chutí. V ryzlincích zaujal PS Ing. Richarda Tichého z Hrušek, nový ročník (jeden z těch starších jsem obdivoval před měsícem na Víno Revue Prague Trophy), příjemné víno s krásným nástupem chuti s jemným perlením, až bonbonovou sladkostí a jemnou kyselinkou. Starší a vyzrálejší ročník byl možná lepší, ale tohle víno bylo téměř „ze sudu“ a bude se ještě zlepšovat. Moc se mi líbil i RR Jana Verbířka z Tvrdonic, hlavně pro typickou odrůdovost.

Prošel jsem si polovičku z deseti vystavovaných Neuburků. Tady porota nasadila bodování hodně vysoko a nejsem si jistý, zda oprávněně, pět Neuburků bylo hodnoceno od 87 do 92 bodů. Ale nejspíš vysoké bodové ohodnocení podobně jako vysoká cena povzbuzuje konzumenta k lepšímu zážitku a vyššímu vlastnímu ocenění, podobně jako to je s cenami kosmetiky nebo dámských kabelek – o tom by mohl vyprávět i Jižní Svah cestou z koštů Domaine Leroy 🙂

Šampion mladých červených vín, Cabernet Sauvignon Ing. Radka Sotoláře byl překvapivě jemný, měl nečekaně vysokou barvu, cabernetovou vůni a kořenitou chuť s jemnou kyselinou. Z Cabernetů Moravia mě nejvíc zaujal ten od Miroslava Hanzlíka z Tvrdonic. U Svatovavřineckého a Zweigeltrebe moje zápisky ztrácejí souvislost, z ničehonic mě od psaní rozbolelo zápěstí a na takové bolavé zápěstí je nejlepší dobře se vyspat. Pravidelní návštěvníci moravských koštů vědí, jak takové bolavé zápěstí umí potrápit.

Pokud jde o pořadatelskou přípravu, tato výstava patřila k těm menším a nepříliš výpravným. Pokud jde o moje dojmy, patřila k těm nejlepším, nejen kvalitou vína, ale hlavně pohodlím a klidem pro degustování. Jednou z nejhorších věcí na takovém koštu je totiž přeplnění sálu a neustálý nával a zácpy u pultu, kde se vydává víno – pokud jste byli na velikonočním koště v Pavlově, víte přesně, co mám na mysli. Sál tvrdonického Dělnického domu ani pozdě večer nebyl přecpaný a lidé si u pultu s víny navzájem nijak nepřekáželi. Každý si u pultu vybral svoje vzorky do degustační sklenky, odnesl si je ke stolku a v klidu si je vychutnal, bez strkání, šlapání po nohou a prodírání se davem. Klid a soustředění na víno byly velmi příjemnou devizou tvrdonického podniku.

Hodnocení porot mělo svoje výkyvy mezi jednotlivými porotami, ale bylo celkem vyrovnané v rámci série vín, hodnocených jednou porotou. A to nemluvím o tom, v jakých podmínkách poroty pracovaly a jak tvrdý oříšek je hodnocení takto mladých vín. Vína, která jsem ochutnával, měla překvapivě vysokou úroveň (ale na tom se mohlo podepsat moje nadšení i velmi příznivá atmosféra) a určitě bych si našel dost vzorků, od kterých bych si rád odvezl domů alespoň krabici, ale upřímně řečeno to není to nejdůležitější. Co mě na těchto podnicích nejvíc okouzluje, to je šíře a rozmanitost všech možných vůní a chutí, které si mohu za jediný večer ochutnat. To je ten největší luxus – za jediný večer ochutnat desítky různých ryzlinků, ruland, vlašáků či co máte rádi. Sauvignony kopřivové i bez kopřiv, ryzlinky tvrdé i se zbytkovým cukrem, jiskrné mladé i uhlazené staré, všechno máme, co kdochcete – ! Při jisté míře sebeovládání je možné bez vážných následků ochutnat i padesát vzorků – znamená to nechat si nalévat minimální vzorky a spíše odlívat než dopíjet, ale i kdybyste měli špatný den, dokážete si najít třeba desítku výborných vín a porovnávat je mezi sebou.

Kdysi jsem na jiném místě končil sérii článků o výletu do Burgundska zvoláním Allez a Ouest, tedy Go West! Dnes volám Jeďte na východ, jeďte na Moravu – sezóna vesnických koštů už začala!

P.S. kalendář moravských koštů najdete tady.