Omezil jsem výdaje za víno a paradoxně to má za následek zvyšující se kvalitu chutnaných vín. Alespoň nominálně (podle zatřídění) vína vypadají líp – došel jsem ve sklepě k vínům léta odkládaným, schovávaným na lepší příležitost. Když si po pár zkušenostech řadím degustační poznámky, už to tak dobře nevypadá – archivace slavného ročníku 2005 často nedopadla tak slibně, jak vypadala v roce 2007, kdy jsem víno kupoval. Zatím to je asi 50 / 50. Naopak některá vína podceňovaného ročníku 2006 příjemně překvapila. Následuje koláž degustačních poznámek a plků.

Dnešní burgundské červené je pro mě malá záhada. Víno jsem si dovezl před lety přímo z Burgundska, ale nepojí se k němu vůbec žádné vzpomínky. Napadá mě jedině vysvětlení, že jsem ho koupil v nějaké vinotéce jako výkupné – po neúspěšné ochutnávce několika vína jsem nechtěl utéct bez nákupu a tak jsem koupil neznámé Premier Cru od neznámého vinaře.

Domaine Michel Rebourgeon nemá vlastní web. Vygůgloval jsem jen adresu, telefon a údaj o 3,66 hektarech vinic. Překvapeně zjišťuju, že si ani nevzpomínám na pommardské náměstí – už dva roky jsem tam nebyl a vzpomínky se mažou. Jasně, že Toskánsko je barevnější, ale myslel jsem, že mi burgundské zážitky vydrží déle. Snad najdu ve starých fotkách něco, co mi to oživí, jinak tam budu muset jet znova. Povinná burgundská ambaláž s klasickou etiketou – podobně jako webové stránky menších burgundských vinařství jakoby dělala jedna firma s výběrem dvou nebo tří mustrů, zrovna tak etikety s výběrem několika fontů. Na druhou stranu to neruší a působí domácky burgundsky :o)

Barva je příznačná. Že by rosé z Cabernetu Sauvignon? Párkrát jsem při slepé degustaci tvrdil, že na jsou Moravě dvě odrůdy, které se dají určit podle barvy, a jednou z nich je Pinot Noir. Světloučká červená s cihlovým odstínem, silnější rosé :o) Voní jako švestkový lák s trochou alkoholu. Podle etikety 13%, alkohol neruší, ale připomíná se. Na dně vůně slabě vylouhovaných bylinek a minerality. V chuti pěkná kyselina, zase švestky, jen lehce tříslovin a celkově klidný, harmonický dojem. Příjemně dlouhá dochuť. Vyšší kyselina a natrpklý závěr chuti dává vzpomenout na Pinoty ze severních vinařských oblastí, které se takovým projevem vyznačují, ale nemívají tolik ovocitosti a postrádají harmonii. S hodnocením vína jsem v koncích. Na burgundské Premier Cru je málo koncentrované, na nevýrazný ročník 2006 je až překvapivě pěkné, svěží a harmonické. Před třemi roky jsem za něj dal asi 15 Euro a byla to dobrá koupě.

Další burgundské vinařství, které nemá webové stránky. Tak jako říkávám (když narazím na víno nápadně světlé barvy), že nepijeme barvu, tak bych mohl dnes večer komentovat, že nepijeme webové stránky, ale vědět to předem, znejistilo by mě to. Jen matně si už vzpomínám, že jsem v roce 2007 ve Fixinu dlouho a složitě hledal restauraci U Žanety a cestou zapadl do sklepa paní Moine-Champy. O moc víc si už nepamatuju, jen že jsem po ochutnávce koupil pár levnějších vín a tenhle Chambertin. Asi jsem si tehdy nebyl moc jistý.

Po dlouhé době je ve skleničce Pinot výrazné barvy, který by obstál i naslepo na semináři pro začátečníky ve stobodovce. Temná rubínovka, i kdybych si to už nepřečetl na zadní etiketě, tak by mě muselo napadnout, že je to nefiltrované víno. Vůně upozorňuje na barikový sud, ale je překrytý vůní čerstvých višní. V nose ještě trochu zavoní koření a příjemně štípou třísloviny. V chuti dominuje krásná kyselina, nesená chutí višní a švestek, pusu trochu svírají třísloviny, ale jsou už na odchodu a v rovnováze s ostatními vjemy. Na vrcholu chuti se objevují minerální dojmy, které podtrhují a zesilují primární ovocné tóny. Dlouhatánský závěr chuti s pomalým fade-outem.

Dominující ovocné chutě mi připomínají lítost nad všemi těmi Pinoty ze severních vinařských oblastí, které ovocné chutě postrádají. Pokaždé si při nich vzpomenu na sommeliéra ve vinotéce v Aloxe-Cortonu, který správně přečetl moje zamračení nad koštem Cortonu Grand Cru 2004. „To je klasický ročník, monsieur,“ vysvětlil mi. „Ale máme tady taky vynikající ročník, nulapětku. Ten je plný ovoce.“

Asi bych se měl po dvou letech zase vypravit do Burgundska, už jen kvůli tomu, abych viděl Michela Guillarda a řekl mu, jak krásně vyzrálo jeho čtyři roky staré víno.

Když jsem u něj byl v roce 2006 podruhé, trápil jsem ho složitě formulovanými dotazy o archivaci vína. Pan Guillard ze mě měl legraci a nakonec to rozseknul bonmotem: Víno dělám, aby se pilo, ne aby se archivovalo. Zamiloval jsem se do jeho vína z roku 2004, kde se navzdory poučkám mísily ovocné tóny se stájovými, a do ročníku 2007, který byl silný, maskulinní, rytířský. Nulašestku jsem podceňoval, původně působila řídce, jakoby si staré keře potřebovaly vydechnout po slavném ročníku 2005 a vzaly si roční pauzu.

V srpnu jsem náhodou vylovil ze sklepa poslední lahev a u prvního ochutnání jsem strnul. Víno je nazrálé, husté, koncentrované. Ve vůni pěkný mix peckovitého ovoce, v chuti zralé třešně a švestky, v pozadí jemné třísloviny podtržené teplým alkoholem (jen 13%). Skladoval jsem víno tři roky, což je otrava, ale kdybych tušil, jak krásně se rozvine, byl bych koupil víc a nechodil upíjet. Je to burgundský Pinot s charakterem. Nedávno jsem tady psal o stobodovce – od renomované poroty na velké soutěži by dostal nějakých 86 bodů, ale klidně bych ho vyměnil za všechny devadesátibodové!

Hned na začátku srpna jsme s několika příznivci blogu vyrazili na žižkovský vrch Parukářka. S výhledem na pražské panoráma a západ slunce jsme v parku probírali několik italských vín zamýšlených pro nové monteskudájské Komunitní Bedýnky.

Začali jsme s Montescudaio Rosso 2009 DOC z Fattorie Sorbaiano, směsí Sangiovese a Montepulciana, kterou 20% Montepulciana zajímavě změkčuje. Očekával jsem hodně od následujícího Rosso delle Miniere 2004 DOC ze Sorbaiana, která mě hodně bavila v létě v Toskánsku. Je to vyzrálá bordeauxská směska se 30% Cabernetu Franc a pěknou kyselinou, díky které by se mohla líbit i v Česku, ale nakonec jsme se shodli, že všechno přebila biodynamická Pergolaia 2007 IGT z biodynamického vinařství Caiarossa. Sangiovese s malým přídavkem CS a Merlotu, lehké, elegantní a zajímavé víno. V příštích bedýnkách asi budu mít první biodynamické víno :o) jenže to budu muset vyměnit za některé jiné z loňských vinařství. Za které asi?