Kdo uteče, ten vyhraje! Podle počasí odhaduju, že se příští týden budou sbírat hrozny na ledové víno. Sám zatím neutíkám, jen odnáším fotky z letošní italské dovolené do fotolabu k vytištění. Obvykle jsem to dělával až v lednu, abych čelil depresi z nedostatku slunečního svitu. Kdybych se na blogu odmlčel, nejspíš mě zlákal Last Minute zájezd do teplých krajin.
![Verdezza](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/49b998eb57_38420116_o2.jpg)
Už jsem se tady dříve doznával, že Mi piace Italia, ale dnes se musím přiznat ke kulinářskému kacířství, dokonce dvojnásobnému. Dopoledne jsem projížděl Letnou a v Cheesy ulovil kousek nejstarší, přezrálé Goudy. Té, co má výraznou kořenitou chuť a drobivou strukturu, až připomíná parmezán. Přikoupil jsem obří žampiony, večer otevřel láhev supertoskánce (Arnolfo di Cambio 2004, 100% Sangiovese) a k večeři udělal funghi ripieni. Tučná anglická slanina nakrájená na drobno, kudrnka, strouhaný sýr. Smíchat, směsí naplnit vydlabané žampiony a nechat 18 minut zapékat v zavřené nádobě v troubě rozpálené na 200oC. Druhým rouháním (po zamíchání holandského sýra do italského receptu) bylo, že jsem dovnitř do žampionů ukápl francouzský olivový olej s příměsí vlašských ořechů. (Myslím, že se to osvědčilo, olej dílo pěkně zjemnil.) K večeři mám dva žampiony, jeden s Goudou, druhý s šestatřicetiměsíčním sýrem Parmiggiano reggiano, a jak jste jistě čekali, žampioni ripieni s parmiggianem znatelně předstihly žampiony s Goudou.
![Karafa](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/2f0afe50b9_22477794_o2-480x275.jpg)
Vlastně jsem to podnikal proto, abych vyzkoušel, jak tenhle skoro-italský recept bude fung(h)ovat se Sangiovese. V minulosti jsem funghi ripieni pároval s dobrými burgundskými pinoty, což byla taky svého druhu hereze – neslyšel jsem, že by podobné plněné houby dělali ve Francii. Dneska mě při stýskavém počasí napadlo, že bych vlastně měl tenhle recept párovat s italským vínem.
Poznámka k vínu: Arnolfo 2004 je napůl cesty mezi ročníky 2003 a 2006. Barva je tmavá rudá bez známek nazrálosti, ve vůni i v chuti se nejvíc prosazují třešně, na patře má ještě znatelné třísloviny, byť ohlazené a neagresivní. Ideální doplněk k jídlu.
![Italy](http://archiv.sklenicka.com/wp-content/uploads/84d49d515d_25250445_o2-480x267.jpg)
Nedávno na jedné ochutnávce průvodce a moderátor vyzýval k tipování vhodných jídel do páru s koštovaným vínem. Sestava vín (italských) byla pro normálního smrtelníka exotická a pokud mohu po několika návštěvách Itálie posoudit, při poslechu navrhovaných kombinací by italský kuchař by dostal tanec Svatého Víta. Když jsem přidal k lepšímu, jak by ochutnávané víno párovali Italové, koukali na mě účastníci jako na brzdu imaginace. Jasně, že si můžete přát neobvyklé kombinace, třeba švestkový nákyp s Vernacciou di San Gimignano, ale párování jídla a vína je něco jako kulturní archeologie. Bůhvíproč to většinou vychází tak, že k sobě dobře jdou jídla a vína ze stejného regionu…