Světlá zelenkavě žlutá barva a jemná květinová vůně Trebbiana. (Tonfo de‘ Massi 2009, Montescudaio Bianco DOC. Podle etikety směs Trebbiana a Vermentina.) Už ve vůni trochu plnější. Po zahřátí se objevují broskve a vermentinovská lesní vůně. Svěží chuť s drobným perlením na jazyku, překvapivě tělnatější, než jsem čekal a než jsem si pamatoval z prvního ochutnání v horkém toskánském poledni v Guardistallu.

Tam mi víno připadalo lehké a nekomplikované, přesně jak bych čekal u toskánského bianco s cenou do pěti Euro. Dnes bych hádal na pár gramů zbytkového cukru, tak plně a tělnatě víno působí. K pozdní večeři, zeleninovému salátu na zahradě, se báječně hodí a co mu chybí ve vůni, to dohání v chuti, kořenitostí, mineralitou a středně dlouhou štiplavou dochutí. Svoje asi vykoná i 14,5 % alkoholu (s cukernatostí hroznů prostě v Toskánsku problém mít nebudou), celkově víno sugeruje dojem hodně vyzrálých hroznů. Po ohřátí se zvýrazňují ovocné tóny, ale po mém soudu vínu spíš prospěje ochlazení na doporučovaných 10-12 ^oC. Bohužel ve víně postrádám eleganci a lehkost a při srovnání se vzpomínkou na prázdninovou polední ochutnávku u výrobce je to mírné zklamání. Podle naší průvodkyně je Tonfo de‘ Massi místní název vinice u říčky Ceciny, která spojuje celou apelaci Montescudaio.

Fattoria Santa Maria, vinařství s pouťovým názvem nemůžete při průjezdu městečkem Guardistallo minout díky cedulím u silnice. Ze zahrady a parkoviště u domu je báječný výhled na Montescudaio (na úvodní fotce) a v neopečovaném domku vedle hlavní budovy je sklep, kde se víno koštuje a prodává. Nám ho prodávala babička v pracovním a já jsem měl bohužel službu jako designated driver, nepijící řidič, takže jsem ochutnával vždycky jen po kapkách a hned jsem ho vyplivoval. Babička na dotaz informovala i o složení vína a technologických podrobnostech, ale nejraději vypravovala o párování vín s jídlem.

Utkvělo mě v paměti vlastně jen několik vín. První bílé v ceně cca 4 Euro bylo ovocné, svěží a lehounké. Líbilo se mi Tonfo de‘ Massi a potom až nejdražší červené, Macchiatagliata, Montescudaio Rosso DOC. Směs Sangiovese, Canaiolo, Colorino, Merlot, Syrah v ročníku 2003 za deset Euro, nazvaná podle znatelného vlivu bariku. Odbourané kyseliny, dvanáct měsíců ve francouzských barikových sudech. Není to osmý div světa, ale poctivé, řemeslně příkladně udělané víno, a viděno českou optikou (260 Kč) ve své cenové kategorii to malý zázrak je.

A samozřejmě závěrečné Vino Nobile, krásně vyzrálé, zlatavé, nazrzlé, sladké až likérové slámové víno, ke kterému babička nutila jako kámen tvrdé sušenky cantuccini.

Vysvětlivka: v pekařství v Ponteginori jsem kupoval čerstvé cantuccini, měkké jako vánočka, s mandlemi nebo lískovými oříšky na kůrce. Nikdy jsem nepřišel na chuť tvrdým supermarketovým cantuccini, nebo kamenitým cantuccini prodávaným u benzinek. Osvětlila mi to až monteskudájská babička, když nám nalila do likérové skleničky malého panáka Vin Santo a ukázala nám, jak do něj namočit tu tvrdou sušenku … už tomu rozumím… bez sladkého Vin Santo jsou pro mě tvrdé cantuccini nepoživatelné a dávám přednost čerstvým z pekárny, ale jako dezert po večeři, oblázek sušenky a Vin Santo, ukousávat tu měkkou sušenku nasáklou likérem … doporučuju!