Cestou do práce jsem zastavil jsem na staré mělnické silnici u malého vinohradu a šel si po ránu vyfotit hrozny. Marně jsem hledal fotogenický hrozen bez shnilých bobulí. Bude tuhá zima, bude málo ryzlinku, usoudil jsem podle přírodních znamení a objednal si ryzlinkovou testovací sadu z farkatéky. Kdo chce přežít dlouhou zimu, musí si udělat zásoby.

Je doma v Johannisbergu (Rheingau), přesto jediné zklamání z dnešní kolekce. Nejsvětlejší barva a ve vůni zřetelný pozůstatek kvasinek a následně i oxidace. Možná bylo víno vyrobeno hodně tradičním postupem s delším ležením na kvasnicích a s přístupem vzduchu, ale mně to nejde dohromady s představou mladého čerstvého a jiskrného ryzlinku, kvasnicová vůně mi ten obraz ruší. Na webu jsem o víně ani technologii žádné poznámky nenašel. Cena 219 Kč.

Ve vůni a následně i v chuti jasná stopa vykouřených cigaret, tabákový štych, navozující představu luxusu, který jsem u burgundských šardonek spojoval s barikem. Asi mylně, protože dovozce mi potvrzuje, že barik je nepravděpodobný, ale zato prý tyhle vinice leží v tom jediným zákrutu řeky Mosely s železitým podložím. Ještě druhý den v klidu dopíjím a snažím se analyzovat, nakolik se tabákový štych podobá petroleji (vůbec) nebo kůži (ani to ne). Každopádně Dr. Hermann vysoko zabodoval, je to zřetelná Mosela se šťavnatou kyselinou a stopou zbytkového cukru, a přesto se výrazně odlišuje od ostatních. Cena 229 Kč. Bezohledně doporučuju!

Poslední dva roky jsem ujížděl na moselských ryzlincích, až teď postupně poznávám i oblast, podle které má ryzlink rýnský jméno. Podle firemního webu Wernerovi hospodaří na hochheimských vinicích už od roku 1780. Dnes vlastní sedmá generace vinařů 14 hektarů. Na 98% vinic roste ryzlink, na zbylých dvou procentech Pinot Noir (zase se mi vybavují diskuse o padesáti moravských odrůdách a přednostech domácí odrůdové pestrosti, ale nebudu to sem tahat :o). Oba ryzlinky jsou krásná vína (za báječnou cenu 249 a 199 Kč) se kterými jsem měl menší problém. I při přímém srovnání vykazovaly jen minimální rozdíly a bylo těžké je od sebe rozeznat. A samozřejmě odvozený a spíš intelektuální problém, zda považovat za autentické dva ryzlinky z různých ročníků, když jeden nejde poznat od druhého? Intelektuální otázky ponechávám intelektuálům, já jsem si nakonec klíč k vínům našel. Ročník 2009 se v chuti pozná podle vyššího obsahu alkoholu (13%), nulaosmička má jen 11,5%. Oba ryzlinky mají celkem typickou vůni s přídavkem marcipánu, v nulaosmičce je marcipán výraznější. Osmička má taky víc minerální charakter, devítka je jaksi plnější, o cihlu tělnatější. Asi jako když děláte dětem pití ze sirupu a když se vám výsledek zdá řídký, ještě přikápnete sirup. To všechno jsou pochvalné charakteristiky a nedá se z nich vyčíst, jestli je osmička lepší, než devítka. Navíc oba ryzlinky jsou ukázkově suché a minerální, a tak to nakonec (jako vždycky) zůstane na člověku, aby to rozhodnul. Vykroutím se z toho kličkou: dnes večer bych dal přednost nulaosmičce pro zřetelnou mineralitu zvýrazněnou tenčím tělem. Ale docela dobře bych mohl zítra líp polykat tělnatější nuladevítku, je to prostě spravedlivá remíza.

I bez konzultace s dovozcem o prvním kontroverzním víně je to vysvědčení s vyznamenáním: ze čtyř ryzlinků jeden skvělý a dva na hranici mezi výborným a skvělým, všechny v cenách od 200 do 250 Kč. Domdechant Werner už byl v druhých Komunitních Bedýnkách, a kdybych nedejbože někdy v budoucnu skládal bedýnku čistě ryzlinkovou, určitě bych v ní chtěl Moselu od Dr. Hermanna.