Se zpožděním alespoň několik poznámek z vrbického koštu. O vrbických vínech bylo v poslední době dost slyšet, hlavně v souvislosti s vinaři Leošem Horákem a Vítem Sedláčkem, takže jsem se natěšil a minulou sobotu vyrazil do Vrbice.

Bylo krásné jarní počasí, už jsem se v článku tady zmiňoval o vyhlídkové cestě přes kopec z Čejkovic (na druhé straně Vrbice sousedí s Bořeticemi, takže se bylo na co těšit). Těšení bylo po zásluze potrestáno – na Výstavu vín 2011 do místního Kulturního domu jsme dorazili po jedenácté, zaplatili 250 Kč vstupného (včetně skleničky, katalogu a neomezené konzumace vína) a naštvali se, protože prakticky všechna vítězná vína v jednotlivých odrůdách byla vypitá. „Další lahev budeme otvírat ve tři hodiny,“ slyšel jsem prakticky u všech vítězů. 250 Kč je asi nejvyšší vstupné, co jsem kdy zaplatil na vesnické výstavě vín, takže když potom zjistíte, že prakticky všechny místní špičky jsou nedostupné, nehezky se zakyselíte. Takže jsem nakonec od zmiňovaného místního dua Horák – Sedláček ochutnal jediné víno. Dobře jim tak!

Šel jsem do toho bez předsudků, ale moje dojmy se brzo začaly shodovat s všeobecnou predikcí ročníku 2010. Některé odrůdy jsem zkusil jen namátkově, některé jsme s kamarádem probrali podrobně. Vyšší kyseliny nevadily u odrůd, kde je člověk právem očekává (RR, SVG), protože tam je vinař může vyrovnat třeba jen malým zvýšením hladiny zbytkového cukru. Horší je to u odrůd, kde člověk naopak očekává nízké kyseliny, jako Rulandské šedé, Tramín nebo Pálava. Tam jsou vyšší kyseliny nápadné a vpodstatě kazí celý dojem. Kdybych měl nějaké víno vyzdvihnout, tak paradoxně mullerku Luboše Langera ze Znojma, harmonickou a extraktivní, voňavou a v chuti plnou, a „novozélandský“ Sauvignon Dr. Petra Juráka z Hustopečí s krásným mixem kopřiv a citrusů. Nakonec jsem si našel svoje místo před stolkem, kam pořadatelé uklidili necelou dvacítku starších vín (starší = cokoli mimo ročník 2010) a bavil se hlavně medicínou Jana Stávka z Němčiček (Áčko 2009, cuvée RB, SVG a TR s převládajícím tramínovým projevem dostalo slaboučkých 70 bodů) a růžovým Merlotem Rosé Nad Zahrady 2009. Podle bodového zisku (70 a 80 bodů) jsem zřejmě vinný úchyl, ale mě tahle dvě vína bavila nejvíc.

Naštěstí byla ve Vrbici dobrá červená. Povinné zloumání Rulandského modrého bylo tentokrát snadné (3 vzorky), ale přínosné – moc se mi líbilo víno bílovického Ludvíka Osičky s krásně plnou barvou, typickou pinotovou vůní včetně náznakové animality, která se opakuje i v chuti. 80 bodů? Dal bych mnohem víc, dokonce bych si ho i koupil! Další poklady jsem objevil zase až u stolku s červenými archivy. Překvapivě jemné André 2007 Pavla Stávka z Němčiček a od téhož vinaře Svatovavřinecké 2007. Nadchl Modrý Portugal 2007 z bořetického vinařství Jedlička + Novák a další MP 2009 z čejkovického vinařství Radocha.

Když po sobě čtu poznámky, je to jasné. Ročník 2010 potvrdil očekávání, že jeho vína budou v průměru znatelně horší, než předchozí ročníky. Nebude to tak, že by vysoké kyseliny kroutily hubu, ale dobrých, harmonických vín bude míň. O vrbických vínech jsem se mnoho nedověděl. Když mám jmenovat nějaké hodně dobré víno, vyjdou většinou vína odjinud, ale i tak to stálo za to. Snad bude příští rok líp, ve Vrbici i na Moravě.