Dnes o dětské knížce, kterou mám rád, ale nevěděl jsem si rady, jak to zpracovat na blogu. Asi před měsícem jsem si uvědomil, že už tady ten formát mám – už jsem několikrát oslavoval svoje oblíbené knížky tím, že jsem z nich vyrval několik citátů a doporučil zaujatým čtenářům vlastnoruční přečtení. (Jak by řekl jeden bývalý novinář: Na vlastní oči!) Teď jsem zase našel staré scany a usoudil jsem, že se to před vánoci bude hodit.

Jak jsem napsal, je to dětská knížka, ale má zvláštní a záhadnou historii, kterou si můžu jen domýšlet. Můj výtisk vydal Albatros v roce 1987, ale v tiráži se píše: Z ruského originálu Vjesolyje čiži, vydaného v Moskvě roku 1967, přeložil Václav Daněk. Napsal Daniil Charms. Ilustrace Luboš Grunt. Nicméně ilustrace tvoří významnou a určující část díla a já si nedovedu představit, jakou grafickou podobu měl ruský originál, a proč Albatros nepřevzal titul i s původnímu obrázky? Píšu „ruský originál,“ ale hebrejsky znějící jméno ruského autora jen přikládá pod kotel představivosti a nic nevysvětluje… ale už první pátrání potvrdilo původní odhad, že jde o ruského básníka nevhodného kádrového původu, který byl ve třicátých letech v Sovětském svazu přístupný jen čtenářům do patnácti let.

Tak se koukněte na druhou kapitolu o stravování čížků:

A kdyby mě už zítra nic novýho nenapadlo, tak vám všem děkuju za další rok na blogu a přeju hezký vánoce.