K dnešnímu textu mě inspiroval hlavně nové články pana Cuketky s předpovědí trendů na rok 2011. Nadýchal jsem se pýthických sirných výparů ze Svatomartinských vín? Sdílím jeho představu, že věštěním z křišťálové koule se může věštec parádně ztrapnit, včetně toho, že věštba nejspíš bude viset na webu ještě za rok a bude inspirovat posměváčky ke srovnání se skutečností (která je dnes ještě budoucností). Navíc Cuketka píše o gastronomii a labužničení, a ve srovnání s tím je vinařství podstatně konzervativnější obor, kde všechny změny trvají mnohem déle. Přesto jsem tady už jednou nebo dvakrát napsal, že mě při zpětném pohledu překvapuje rychlost technického pokroku moravského vinařství za posledních deset let. V roce 2000 jsme si z moravských vinařství většinou odváželi víno v petkách nebo demižonech a převoz do Prahy měl často zásadní vliv na senzorické charakteristiky vína. Tyhle časy jsou vpodstatě pryč.

V současnosti se prosazuje úplně jiný trend, který ovšem s techn(olog)ickým pokrokem taky souvisí. Po prvních biodynamických pokusech s projevy pubertální revolty se prosazuje vnějškově umírněnější, o to však zarputilejší trend autentických vín. Vinaři, kteří chtějí dělat vína, která budou co nejvíc odrážet místo původu a přírodní podmínky, dané ročníkem (a taky bych sem přiřadil jako podstatný a určující vliv osobnost vinaře – výrobce) se už nebaví okázalým přírodním čarodějnictvím, ale soustřeďují se na samotné víno a jeho možnosti. Nedávno mi tady jeden komentář (přesně!) napovídal, že rozhodnutí vinaře víno zasířit nebo nezasířit, stočit z kvasnic nebo nechat ležet s kvanicemi, jsou technologicky stejně významné pokud jde o míru zásahu do vývoje vína. Je to tak, ale snáz se to chápe, když už je k dispozici dostatek úspěšných ukázek obou postupů.

Na opačném pólu těchto snah jsou aktuální aféry výrobců vín s padělanou dokumentací původu. Píšu aféry, protože k dosud neuzavřené aféře Templářských sklepů patří i dva roky staré průšvihy firem Vinium a.s. a České vinařské závody, o kterých jsem tady už zmiňoval. Že přijdou další maléry, bylo jasné už tehdy, když se nepodařilo potrestat firmy, které vína s padělanými doklady uváděly na trh. Mimochodem, špačci na vinicích si zpívali, že tehdejší kontroly SZPI byly odstartovány zjištěním, že se na trhu objevilo podstatně víc moravského vína, než kolik by bylo možné vyrobit podle oficiální Situační zprávy Ministerstva zemědělství. Dokud státní orgány nenajdou způsob, jak podobné aféry razantně řešit, bude nákup vína v supermarketu připomínat sázku ve Sportce (až na to, že peníze ze Sportky jdou na předem známý účel, splácení vysočanské arény). Dokud budou existovat firmy, které nakoupí milion kilo hroznů od firmy nevlastnící vinice, vyrobí z nich moravské víno a budou důvodně očekávat, že jim to projde, budou ruinovat pověst moravských vín další aféry.

Když se mě před dvěma roky kamarád ptal na reklamní slogan vinařství, naléhavě jsem mu rozmlouval cokoli spojeného s obratem „moravské víno.“ Varoval jsem ho, aby nespojoval svoji pověst s něčím, co nemůže ovlivnit, a co bude v nejbližších letech nejspíš spojováno s tragikomickými kauzami toho typu, která v osmdesátých letech srazila na kolena pověst rakouského vína. Taky jsem se ho návodně vyptával, kdy už se domluví s několika sousedy na založení apelace, tedy VOC.

Takže moje proroctví je, že neúspěchy státní správy při boji s výrobci uvádějícími na trh vína s padělanými doklady původu v příštím roce způsobí rychlejší zakládání nových sdružení VOC, vín originální certifikace. Podobný trend, který se prosazuje ve spotřebě potravin, tedy příklon k sezónní a lokální produkci, se začně prosazovat i ve víně. Poctiví výrobci, kteří se budou chtít odstřihnout od současného přívlastkového modelu klasifikace vína a zabránit tomu, aby se pod stejnou klasifikací prodávala jejich vína spolu s víny z maďarských, moldavských, italských nebo španělských hroznů, budou zakládat další VOC-sdružení. Asi to nebude zápas na jednu sezónu, protože soupeř je silný. Vinaři, kteří vyrábějí vína výhradně z vlastních hroznů, asi nemají většinu hlasů ve Vinařském Fondu. Ale bude to trend, kterému budu držet palce.

A kdybych měl tuhle předpověď rozšířit do roku 2015, zavěštil bych si, že se jednou desítka moravských sdružení VOC spojí a prolobuje v zákoně maličkou změnu, která určí dnešní odvody do Vinařského fondu právě sdružením VOC. Představuju si to tak, že by Vinařský fond musel převést odvody vinařů sdružených ve VOC právě těmto sdružením. Ani by nebylo nutné zakazovat firmám usvědčeným z falšování dokumentů o původu vína přístup k podpoře Vinařského Fondu například vyřazením jejich vín ze seznamu Svatomartinských vín. Se současným Svazem Vinařů a Vinařským Fondem to je utopie, ale nezdá se Vám pobuřující, aby se firmy, které SZPI usvědčila z padělání dokladů o původu hroznů, účastnily kampaně na Svatomartinské, financované i z peněz ostatních, poctivých vinařů?

Z mého pohledu je současný přívlastkový systém už mrtvý. Nečekám, že zmizí ze scény s nástupem prvního VOC v příštím roce. Ale věřím, že padne s nástupem pátého, šestého nebo desátého VOC. Díky Viniu, Českým vinařským závodům a Templářům.