V pátek mě vzbudila pošťačka. Přinesla Vinitorium Historicum (nakladatelství Radix 2009), knížku Viléma Krause (děkuju, Pavouku!). Hned u sobotní snídaně nadskakuju radostí nad citátem ze zemědělských knih římského autora Columelly:
Na známá, příhodná a vybraná místa je nejvhodnější vysazovat jednu nejlepší odrůdu, dobře vyzkoušenou. Na místa s malou pověstí a málo známá je lepší vysazovat více velmi plodných a životných odrůd. Jejich hrozny jsou sice levné, ale jejich úrodnost zaručí také dobrý důchod.
Neodolal jsem pokušení to sem opsat. Není to o padesáti moravských odrůdách, pochází to totiž z prvního století našeho letopočtu.
Při četbě se občas zdá, jako by některé současné diskuse a problémy byly jen opakováním už dříve vyřešených sporů. Moc se mi to líbí, třeba odstavec citovaný ze spisu dr. Julese Guyota (1861):
Velké umění udělat dobré víno spočívá v primitivní jednoduchosti. Nejlepším receptem je tradiční zkušenost, moderní věda se tu aplikuje jen ke zjištění základních poznatků o vinifikaci a stanovení nejlepších podmínek reakcí, které ji vytvářejí. Genialita vína je v keři révy. Pečeť každého druhu vína je vepsána v pečeti každé odrůdy révy vinné. Půda, klima, ročník, poloha sice tuto pečeť mění, ale jen do té míry, že charakter odrůdy zůstává a je vždy rozpoznatelný od charakteru odrůd jiných. Chcete-li dělat dobré víno, naplňte své vinice keři dobrých odrůd. Sklízejte hrozny, když jsou zcela zralé. Sklízejte je hbitě, správně a čistě, rozvážně a soudně. Přebírejte hrozny a rozdělujte je na dobré, středně dobré a špatné…
Tolik pan Guyot před stopadesáti lety. Mně to zní jako současný text. Nebo máte lepší návod?