Na začátku léta jsem usoudil, že nemá cenu dál skladovat můj poklad, Vosne-Romanée 2003 od Roberta Arnouxe. Jednak si s tímto vínem spojuju velká očekávání a jednak jsem ve vínech z Vosne nedovzdělán, takže jsem se na otevření Arnouxe začal připravovat i tím, že doháním vzdělání. Myslím, že jsem ochutnával jen pár vín z Vosne náhodně na komerčních ochutnávkách, celou lahev doma jsem asi ještě neotevřel.

Vosne-Romanée je vesnička v Cote-de-Nuits, první obec severně od Nuits. První písemná zmínka o Vosne je údajně z roku 636. Jak už to ve Francii bývá, různé zdroje uvádějí různé velikosti vinic patřících do apelace Vosne-Romanée. Já si vsadím na BIVB, které udává 156 hektarů vinic a 7065 hektolitrů vyrobeného vína (průměr za 5 let). A všechna vína jsou červená, z odrůdy Pinot Noir, což mi připomíná, že už můžu prozradit, že předposlední věta z textu tady byla ftip. (Slibuju, že napříště budu dělat vtipy srozumitelnější, aby je pochopili i diskutující.) A pro úplnost dodám, že do katastru Vosne-Romanée patří i Romanée-Conti, zřejmě nejdražší vinice na světě. Všechno, co potřebuje milovník vín vědět o vínech z této vinice, je už v předchozí větě – téměř jistě se s nimi nikdy nesetká.

Vína z Vosne jsou legendární a drahá. Tuto lahev jsem koupil v květnu u výrobce, mimochodem naproti přes silnici je vjezd k René Engelovi. K ochutnání se tehdy nabízelo několik jiných vzorků, ochutnal jsem totéž víno z roku 2002 (překvapilo mě úplně čistými lesními jahodami v chuti), ale nakonec jsem koupil nulatrojku, právě s myšlenkou na srovnání s výše zmiňovaným Vosne AOC od Arnouxe.

Barva je rubínová, třešňová s cihlovým odstínem, prozrazujícím nazrálost, byť je na okraji sklenky patrný tlustý přechod do bílé. Ve vůni je výrazná směs lesních plodů, vzdáleně připomínajících dobré Chianti Classico. Mírná štiplavost, pod ní ještě vůně švestek. Po několika hodinách se ve sklence objeví vůně hub a podhoubí.

Chuť je výrazně zralá, kyseliny jsou potlačené, ale tóny třešní, švestek a lesních plodů jsou přesto výrazné a lahodné, slabší kyselina jim dodává na noblesnosti až majestátu. V závěru vystupují třísloviny a vše korunuje extraktivnost. Chutě jsou hutností někde mezi kompotem a marmeládou, blíž ke kompotu. Neznám údaje o extraktu, ale víno působí dojmem, jakoby se dalo kousat, mám ho plnou pusu. Úplně se omlouvám za to úvodní rouhání, tohle není žádný předskokan. Jakkoli mám k Arnouxovi respekt a vysoké očekávání, tohle víno bych se nestyděl nabídnout komukoli. Kamarádi nevolejte, měl jsem jen jednu lahev.