Vyrazili jsme v sobotu s dětmi za historií na Mělník. Místní radnice na jaře zpřístupnila sklepy pod náměstím a čtyřiapadesátimetrovou historickou studnu. Fotky nebudou, focení v podzemí stojí 30 Kč a já jsem se ulakomil – připadalo mi nefér, když si kupuju vstupenku do sklepa, abych tam ještě navíc nesměl fotit.

Nádavkem k prohlídce sklepů a studny jsem se dozvěděl několik zábavných podrobností o Mělníku a vínu. Za Karla IV. se prý na Mělnicko dovezly sazenice vinné révy z burgundské vesnice Chambertin. Rostliny se převážely v sudu, a aby se při přepravě nepoškodily, byly prý v sudu zalité medem. Taky jsme si v podzemí prohlédli několk zkamenělin lastur a překopnutý opukový trám. Budu si teď pamatovat, že opuka tvoří podloží mělnických vinic a má lví podíl na minerální dochuti vín – večer před exkurzí jsme pili taky suchý mělnický Kerner, který měl minerálních chutí na rozdávání. Moc opuky. Když se jeden o něco zajímá, informace jakoby přitahoval. Ještě že nesbírám známky, to bych se v chodbách pod Mělníkem asi nic nedozvěděl.
Zamlada jsem vášnivě četl noviny a poslouchal zprávy, proto jsem měl pořád tak dobrou náladu. Dodnes to ke mně občas dolehne, jako ve čtvrtek v autě. (Jasně že je úplně offff-topic, ale uznejte, že když jsem netratil ani slovo o poslanci Tlustém, Moravovi, Böhmovi…) Komunistická poslankyně zabučela ve zprávách o zeleném šprýmu s tibetskou vlajkou : „Parlament byl zneužit k boji za lidská práva!“ (cituju volně, ale snad je smysl nezkomolený). To je fakt skandál!
Pro úplnost dodám, že mi současné turbulence uvnitř zelených jsou šumafuk, zato jejich show s vlajkou chápu, oceňuju, až se mi chce napsat, že tím udělali v Parlamentu víc, než některé jiné partaje, které tam dělají jen ostudu. A protože je možné, že tenhle blog čtou i mladé, inteligentní dívky, dodám jednu zkušenost : jsou politické problémy, které nejsou jednoduše černobílé a nemají jednoduché řešení. Jen trochu přemýšlivý člověk v nich tápe jako Théseus v bludišti. Máme bombardovat Srbsko (když je to válečný akt a zahyne přitom spousta nevinných civilistů) ? Máme podpořit invazi do Iráku (když přitom zahyne spousta nevinných civilistů)? U těchto složitých a prakticky neřešitelných otázek sleduju názor komunistické strany jako polárník střelku kompasu, jako Théseus červenou niť, správná odpověď na otázky je vždy ta opačná. (Teprve když jsem se ujistil, že komunisti i Rusko jsou proti zásahu NATO v Kosovu, smířil jsem se s tím, že se to má udělat.) Komunisté nikdy v historii neudělali pro tuto zemi nic dobrého, a dá se na ně spolehnout, že ani v budoucnosti nic dobrého neudělají. Americký radar v Brdech není zas až tak složitý problém, ale kdybyste nevěděli, co si o něm myslet, zjistěte si, co říkají Komančové :o)

Při nedávné procházce Malou Stranou jsem zašel zkontrolovat Vinný klub V8. Klub funguje, decka vína stojí 40 až 50 Kč, což je hrůza vzhledem ke kvalitě vína, ale pohoda vzhledem k lokalitě, kde víno pijete. Mezi půl devátou a devátou večer jsem tam popil decku Chardonnay 06 PS od Kovacse a Cuvée Kolby. Chardonnay (14,5% alkoholu, 7 gr kyselin, 24 gramů extraktu) je elegantní, ale nevýrazné. Dobrá decka, nudná sedmička. Ale nemusíte na mě dát, vyzkoušejte sami. Cuvée Kolby 2006 jakostní mi poskytlo potravu k přemýšlení, ale bez výsledku. Složení směsi je zahaleno tajemstvím, pokoušel jsem se hádat, ale neuhodl. Nevíte někdo, co v té směsi je? Já bych tipoval na rulandské šedé, že tomu dodává tělo, ale odkud pocházejí ty nezralé tóny v chuti? Rulandské bílé? Teprve když jsem dopil, napadlo mě, že jsem neeliminoval tramín jako zdroj tělesnosti, a ty zelené tóny mohlo dodat cokoli. Věřím, že někdo s lepším nosem mi to omlátí o hlavu a usvědčí mě z omylu. Zajděte někam na decku a napište i svůj odhad! Ale stejně si rejpnu, víno, které obsahuje jak ty dokonale vyzrálé tóny (nebo až přezrálé), tak ty nezralé, na mě působí divně.

Jako laický spotřebitel bych si myslel, že vína se míchají ve směsi proto, aby výsledná chuť obsahovala něco, co základní víno postrádá. Výrobce přidává k jednomu vínu jiné, aby povýšil chuť jednoho vína o nové vlastnosti, které první víno postrádá, aby mu dodal nový rozměr. Co si ale mám myslet o směsi, která vznikla z jedné vinice jen proto, že si vinohradník nevěděl rady s přezrálými a příliš cukernatými hrozny… a tak polovinu hroznů „podtrhl,“ posbíral je předčasně a udělal z nich víno. A počkal si s druhou polovinou úrody na dokonalou zralost, sklidil a vyrobil z přezrálých hroznů víno s vysokým alkoholem (nebo zbytkovým cukrem). Výsledná směs dvou vín má zajímavé vlastnosti – nemá příliš vysoký obsah alkoholu a kromě vyzrálých tónů v chuti obsahuje i ostré svěží kyseliny z mladých hroznů. Celý postup je technicky v pořádku a neodporuje předpisům, které regulují výrobu vína. Je ale technologický problém dostatečným důvodem k vytvoření směsi? Neměla by se směs míchat z jiných důvodů (dodání chuťových vlastností, které původní víno neobsahuje) než jen jako řešení technologických problémů? A neměly by se problémy vzniklé ve vinici řešit ve vinici a ne až sklepním čarováním?

Už jsem se tady zmiňoval o pokusu uspořádat košt ryzlinků s přihlédnutím k zářijovému kolu VinoRevue Prague Trophy. Nakonec jsme se museli obejít bez pražských zájemců, jejichž snaha o účast vyzněla platonicky neúčinně, a okus ryzlinků proběhl v redukované vesnické sestavě. Z předváděných vín jsem už výše glosoval místní Kerner 2006, svěží víno, které brzy přechází (ve vůni i v chuti) do zemitých, kořenitých a unavených tónů. Sám jsem dodal RR 2006 z Tvrdonic (Jan Bartoš) s výraznější zlatavou barvou, příjemnou chutí s malým zbytkovým cukrem a ustupující kyselinou.

RR 2006 PS suché, Liběchov – trať Budyně, Školní statek Mělník. 170 Kč, 13 % alkoholu, šarže N25/06. 32. místo s báječnými 85 body v zářijovém testu ryzlinků ve VinoRevue. Světloučká (světle žlutá) barva vína, výrazná květinová vůně, spíš těžká než jásavá, ale odrůdově zřetelná. V chuti výrazné kyseliny postrádají oporu v cukrech nebo výraznějším těle, ty kyseliny jsou svěží a příjemné, ale díky absenci kontrastu působí až příliš ostře. Minerální a květinová dochuť. V domácích poměrech výtečný ryzlink, projevem blízký moselským. Bohužel trochu jednostranný, jednoonohý, a se vším respektem vůči VRPT mi připadá s 85 body trochu přeceněný. Sipp-Mack Riesling 2002, Reserve Personelle. Pěkný příklad lipové vůně, dokonale zlaté barvy a chuti, která navozuje dojem dokonalé zralosti hroznů. Shodli jsme se s několika vinaři na tom, že víno je na samém vrcholu lahvové zralosti. Pro mě víno oplývá zralými tóny (med, lípa, benzínový štych) a trochu postrádá kyseliny. Přesto je to krásný příklad vyzrálého ryzlinku.

Fritz Haag 2007 Riesling. Bez přívlastku, 11% alkoholu, 88 bodů a druhé místo zářijového kola VRPT. Zpočátku panoval u stolu spor, zda se víno nerozkvasilo v lahvi. Perlí na jazyku, působí mladě a ovocně, po vydýchání se zklidní. Mně imponuje mladší varianta bez dekantace, s bublinkami na jazyku a extrémní svěžestí. Bude se nejspíš několik let zlepšovat. Má krásně vyvážené cukry a kyseliny. Velké kouzlo tohoto vína je v tom, že všechna ta kyselina je vinná a ne jablečná 😉 Ve vůni vystupuje kysličník uhličitý a potlačuje ostatní vjemy. V chuti dominují citrusy, příznak reduktivního zpracování hroznů.

Lothar Kettern, 2005 Pesporter Goldtropfchen Riesling Spatlese „Alte Reben“. 9% alkoholu. Úchvatné víno s výrazným zbytkovým cukrem a typickými moselskými kyselinami, kterí ho vyvažují. Co říct – vypili jsme ho dříve, než jsem si začal psát poznámky! Nádhera! Hurá na Moselu! Jak mi napsal v pátek jeden čtenářů : „Byl jsem v Bernkastelu a mohu jedině doporučit. Restaurace slušné a cenově dostupné. Dobré vína cca 12 až 20€. Městečko krásné a vinice Doktor taky. Mají tam takový moselský salón vín kde dáte 15€ a můžete koštovat co hrdlo ráčí ze 140 vzorků … Jediný co bych jim vytkl, je trochu monotónost. Riesling, riesling a riesling.„
Nebo, pokud nemáte čas na výlety, aspoň k Mosele doporučuju uzeného lososa a krémové kozí sýry.

Intelektuálové měli sjezd v sobotu večer v Tesla Aréně. Čtyřiasedmdesátiletý kanadský básník a písničkář Leonard Cohen halu vyprodal, okouzlil, a podle počtu přídavků hádám, že okouzlení bylo vzájemné. Cohen dal 24 písní a skončil koncert o půl dvanácté – taky jsem podlehl sugesci informací o jeho věku a pozapomněl na to, jakou důležitost vždy přikládal práci a uspokojení z dobře vykonané práce – tenhle koncert si skutečně odpracoval.
Kapela hrála trochu rozvolněně, na deskách mají písně o trochu větší drajv a sevřenost. Cohen ponechával hodně prostoru muzikantským sólům a zvukař vytahoval do popředí Cohenův hlas. Cohen vybíral písně skoro ze všech svých alb (vynechal jen Death of a Ladies‘ Man), ale nejvíc z posledních elektrických alb – šest kousků z I’m Your Man, po čtyřech z Future a Various Positions. Teprve v recitované kultovní hymně Famous Blue Raincoat bylo výrazněji slyšet, kolik mu na zlatém hlase ubralo stáří, pokud jde o intonaci a soustředění, nepoznal bych nic.

Cohen vystupoval s nepřehlédnutelnou elegancí a noblesou, byl soustředěný (mohl bych napsat oddaný písním) a pozitivně naladěný. Při čtvrté písni po výkřiku z publika zastavil kapelu, ujistil se, že je v sále dobře slyšet, a spustil píseň znovu. Už se k tomu nevracel, ale na jeho hlasovém projevu i gestech bylo cítit, jak moc mu záleží na tom, aby mu všichni rozuměli. To nebylo vůbec jednoduché. Jeho angličtina, výslovnost i projev jsou vzorné, na jeho prvních deskách jsem se učil přepisovat (a chápat!) anglický text. Ale Cohen drobnými posuny slov a důrazu dával veršům i celým písním nové vyznění. Už úvodní Dance Me to The End Of Love, původně milostná píseň, vyznívala jako bilancování celého života. Podobně zamlčel milostnou rovinu v písni If It Be Your Will a nechal ji přednést doprovodnými zpěvačkami jako modlitbu, to jsou jen ty nejzřetelnější příklady.

Zazněly všechny hity o prohraných láskách a většina kultovních písní o svobodě. Suzanne a Marianne z prvního alba, Bird On the Wire z druhého, Slavná modrá pláštěnka z třetího, Who By Fire ze čtvrtého. (Zase jsem si přitom vzpoměl, že Kris Kristofferson, autor Me And Bobby McGee a Help Me Make It Through The Night, prý kdysi řekl, že by chtěl mít na hrobě Cohenovy úvodní verše z Bird On the Wire: „Jako pták na drátě, jako opilec na půlnoční, pokoušel jsem se vždycky po svém být svobodný.“) Nikdy bych si nemyslel, že vysolím za koncert pět tisíc a odejdu spokojený (šli jsme se Skleničkovou a s nákupem triček, zaplacením hlídání pro děti a dalšími výdaji se útrata vyšplhala k patnácti tisícům). Ale kdyby se měl Cohen příští týden vrátit a zahrát ještě Milosrdné sestry, Johanku z Arku nebo Zrádce (The Traitor z Recent Songs, s kouzelným veršem: „Snílci vyrážejí proti Mužům Činu,/ A podívej, Muži Činu prchají“), šel bych znova. A ještě bych chtěl slyšet Tonight Will Be Fine a Seems So Long Ago, Nancy! Jak říkají moje děti, když mi skáčou po zádech: Ještě! Ještě! Ještě!