Jedna vlaštovka jaro nedělá! Už jsem tu myslím psal, že jaro dělá první jarní den, 21. březen. A bude líp, nejmíň do roku 2030 se první jarní den přestěhuje na dvacátého. Důvody vypadají složitě, takže bych spíš měl napsat, že jedna vlaštovka jaro nedělá, protože jaro dělá jarní rovnodennost.

Přemýšlel jsem o tom, která další znamení signalizují příchod jara. Stohy dřevěného uhlí na grilování u vchodů do supermarketů? Letos synchronně na apríla. Soukromě mám ještě další znamení. Na silnicích se vyrojí policajti s radarama. Od nějaký holky dostanu kopačky. Nebo je nějaký dám. Letos jaro přiběhlo celý zadejchaný… Jak to zpíval o jaru Martin Kraus?

Chce se mě hulákat, s holkama slastí řičet
zavřete dveře – táhne mi na čtyřicet

Holčičí sukýnky na schodech v elektrice

jenom ne do spárů nějaký semetrice

Chce se mi křičet, řvát, život je prostě špice

Někam se podívat, jenom ne do márnice

(cituju zpaměti a omlouvám se za případné zkomolení.)

Začalo to jako každej rok, v našem lese vykvetly kolonie sněženek. Je to chráněná oblast, jen mateřská školka sem vodí děti trhat kytičky. Tak jsme si pět kytiček taky utrhli. Jak se v lese zabělá, je to jasný – jde jaro.

Tyhle hyacinty jsou záhada, hříčka přírody. Rostou za domem, každej rok je aspoň desetkrát přejedu sekačkou na trávu a stejně mi na jaře zase vykvetou.

Před pár roky nám sousedka podala přes plot uschlej prut, ať si ho zasadíme. Nevsadil bych si na to ani padesátník, ale loni jsem z něj otrhal dost višní na jedny knedlíky. Ono si to žije tak nějak napříč mým životem, navzdory mým očekáváním. Respektuju to a sekačkou objíždím kolem.

Sedmikrásky. Podle zemědělců plevel, ale fandím jejich úporné životaschopnosti. Když jsem kdysi barák se zahradou koupil, válel jsem se po trávě a křičel nadšením – mám svoje sedmikrásky!

Podlehl jsem prvnímu přívalu slunečního svitu a vytahal na zahradu stůl a židle. Sluníčko kouzlilo, předsevzal jsem si oslavit jaro lahví sektu vypitou na zahradě, navlíkl dvě trička a dva svetry a po dvou deci se běžel zase schovat domů ke kamnům.

O týden později už jsem popil loňskou Vernacciu 2009 od Rocca delle Maccie, parádní suché bílé, ale už přestárlé – mělo se vypít už loni, mladé. Ale do studeného jara bylo dobré. Bavilo mě prohlížet si koruny stromů vzhůru nohama ve skleničce, náhodou je to vidět i na obrázku.

Před rokem jsem vítal jaro kopřivovým nákypem, letos Vernacciou. Jak jste přivítali jaro vy?