Caiarossa (web) je asi nejambicióznější projekt, s jakým jsem se zatím v toskánské denominaci Montescudaio setkal.

Na konci devadesátých let minulého století koupil Eric Albada Jelgersma, holandský vlastník dvou margauxských chateaux (Château Giscours a Château du Tertre) pozemky u Riparbella, kousek od Ceciny na toskánském pobřeží. Nechal udělat půdní rozbory (název vinařství je odvozený z místního označení pro zdejší červeně zbarvenou půdu) a osadil několik svahů keři Sangiovese, Cabernetu Franc a Cabernetu Sauvignon, Merlotu, Mourvédru, Syrahu, Grenache a Petit Verdotu a dvěma bílými odrůdami (Chardonnay a Viognier). Dnes má vysázených asi šestnáct hektarů na několika sousedních parcelách. Když se podíváte na web vinařství, je tam zábavná puzzle-animace jednotlivých parcel a odrůd, ale když přijedete do vinařství, uvidíte, že každá odrůda je na vlastním pozemku, na vlastním svahu, přírodně zřetelně (a přirozeně) odděleném od ostatních, a všechny se sbíhají z jednoho kopce do údolí pod novou budovou vinařství.

Samozřejmě k tomu postavil novou budovu, nápadnou už cihlově červenou barvou (Caiarossa, přeci!) v zeleném údolí, ale uvnitř velmi účelně zařízenou. Jako logo používá vinařství obrázek staré etruské sochy boha Dionýsa.

Prvního července jsem měl to štěstí, že mě vinařstvím provázel člověk nejpovalanější – mladý, odhadem třiatřicetiletý sklepmistr a agronom Dominique Génot, který vystudoval vinařství v roce 2003 v burgundském Dijonu a později i agronomii v Bordeaux. Ve vinařství má na starosti nejen sklepní hospodářství, ale i vinice. Že mi odpustil poplatek 10 Euro za prohlídku podniku a degustaci, to jsem přičetl jeho dijonským studiím a tomu, že jsem dorazil v tričku jednoho burgundského vinařství :o)

Ukázal nám na mapě jednotllivé parcely, provedl nás výrobní halou a zázemím a ukázal lahvovací linku, sklad, sklep se sudy, kde víno zraje. Zdůraznil, že vinařství je od počátku certifikované jako organické a biodynamické (Ecocert a Demeter), a že vína kvasí bez přidání selektovaných kvasinek (na webu uvádějí, že i mědi ve vinici používají mnohem méně, než je dovoleno). Celá budova a zázemí vinařství je postavené jako gravitační, hrozny a mošt tedy putují z vinice do technologie vlastní gravitací, bez pump a přečerpávání. Mošt se dost dlouho maceruje, asi 3 týdny. Ze všech těch červených odrůd, jejichž složení tak připomíná Chateuneuf-du-Pape, se dělají jen dvě červená vína, ale pan Génot trval na tom, že to složitě složené cuvée vyjadřuje Toskánsko a ne Chateuneuf :o)

Vinice jsou osázené s v Toskánsku nevídanou hustotou 9.000 keřů na hektar, úroda se redukuje už předem na vinici a následně při sklizni na třídících stolech. I na mých fotkách je poznat docela malá vzdálenost mezi řádky (cca 1,3 metru) a proměnlivý, občas docela strmý sklon vinic. Prostě od začátku do konce jde podnik důsledně za kvalitou. V souvislosti s komplikovaným složením cuvée to může nechávat prostor pro pochybnosti, ale degustace dvou vín je docela smazala. (Kromě nich Caiarossa vyrábí dvě bílá vína. Caiarossa bianco je směs Chardonnay a Viognieru, Oro di Caiarossa je slámovka, sladké víno vyrobené z vysušených hroznů.)

Pergolaia 2007 IGT Toscana je montescudájské cuvée 90% Sangiovese a po pěti procentech Cabernetu Sauvignon a Merlotu. Samozřejmě převažuje ovocný projev Sangiovese, který dvě další odrůdy jen změkčují. Žádný barik, víno je částečně z pětisetlitrových dubových sudů a z nerezu. Výnos je 50 hektolitrů z hektaru, redukuje se už ve vinohradě (zelenou sklizní) a částečně selekcí hroznů po sklizni na třídících stolech. Příjemné pití, nesrovnatelně jemnější než běžné Montescudaio DOC. Cena je taky vyšší, 13,50 Euro.

Caiarossa 2005 IGT Toscana je klasa, navíc z mladých vinic vysázených v letech 1999 a 2000. Cuvée všech těch nahoře zmiňovaných modrých odrůd má stále pěkné kyseliny. Vzniklo smísením partií vyzrávaných v bariku, ve velkých sudech a snad i v nerezu, ale barik rozhodně není nápadný, spíš bych řekl, že už vyprchal. Nízké výnosy ve vinici (do 25 hl z hektaru) zřejmě odrážejí francouzské zkušenosti majitele i sklepmistra. Krásně bohaté, komplexní víno, pěkně pitelné, k jakému bych si nepředstavil žádné jídlo, ale jen jednu lahev solo na celý večer. Podle toho, jak smáčí skleničku (nápadné mosty), je husté, ale neunavuje tím v puse. Dlouhé, s kořeněnou dochutí na patře.

Jak vína z Rhony často poznám podle Syrahu, tak musím dát zapravdu Dominique Génotovi, že tohle víno je toskánské – žádné dluhy u Chateauneuf-du-Pape. Podle etikety má 14,5% alkoholu, ale podle mě je jemné, elegantní a hlavně pitelné, lákavé k dalšímu napití. Cena ve vinařství 40 Euro je dobrá. Jak už jsem psal v úvodu – asi nejambicioznější projekt v Montescudaio DOC.