Začátek víkendu jsem prožil bez kafe ke snídani a bez vína k večeři. Naštěstí to trvalo jen od pátku do soboty, ale za podobných okolností a s dětma bych to vydržel častěji.

V pátek ráno jsem přes proměnlivou předpověď počasí zavelel dětem, objednal v půjčovně třímístnou kanoi a vyjeli jsme na Vltavu. Byla to rychlá 24-hodinová šichta, v pátek po čtvrté jsme dávali loď na vodu ve Vyšším Brodě (my vodáci říkáme ve Vyšáku :o) a v sobotu ve čtyři jsme byli zase u auta zanechaného v Českém Krumlově. Sice jsme zmokli na prvním jezu ve Vyšáku, ale v sobotu jsme se opálili a odjeli ještě před prvními dešti, které potrápily Krumlov i Budějovice. Ani Jesse James by to nezvládl rychlejc.

Za tu chvíli jsme stihli projet trasu, kterou jsme před patnácti lety (kdy jsem byl na Vltavě asi naposledy) jeli skoro tři dny. Můj dvanáctiletý háček a osmiletý porcelán nekouřili, nechlastali, neopalovali se a pádlovali, takže jsme rychlostí budili závist a v musel jsem odmítat nabídky na výměnu háčků od mladších zadáků, kterým jejich háček nedal :o) Vodáctví se za ta léta, co jsem pauzíroval, notně změnilo. Zlepšily se jezy, kromě Jelení lávky, na které končí rekonstrukce se zpackanou propustí, která nažene loď do zdi, jsou všechny jezy bezpečně sjízdné. Ani jednou jsme se necvakli, po takové pauze a s nezkušenou posádkou – lepší důkaz neznám :o)

Bohužel se taky změnilo složení vodáckých part a celý obor se odporně zkomercializoval. Hustě obsazené kempy s cenami jak na letišti, spousta ukotvených „osvěžoven“ v režii Kapitána Morgana a božkovské palírny, které by udělaly alkoholika i z Mirka Dušína. Ne že bysme se zamlada vyhýbali pivu a rumu, ale vyhýbat se opilcům na raftech není ideální vodácký slalom.

Nechci nadávat na davy plavící se po Vltavě, kdyby se plavili na kanoích, bylo by to snesitelné. Ale tlupy podroušených rafťáků a jednotlivců rozvalujících se s plechovkou Gambrinuse v ruce na kruhu a tlačících se před jezy byly vážně otravné. Na krumlovské jezy se stály fronty, vodáci na nafukovacích plavidlech sjížděli všechno bez obhlídky ze břehu, ale za to se chaoticky cpali do každé mezery, kterou jsme chtěli využít k tomu, abysme se trochu rozjeli. Pod jezem jsme pak museli kličkovat mez těmi, co se cvakli a zoufale tahali loď a bagáž z proudu.

To nezměním, to je pokrok a nic se s tím nedá dělat, jedině vyjet mimo sezónu. Dětem se to líbilo. Asi to zkusíme znova v září.