Jedinou výhradu mám k lahvi, tenhle tvar mi vůbec nepřipadá sexy. Potom už spokojenost. Jde o víno z aktuální komunitní bedýnky, které pracovně říkám Úsporná. Chtěl jsem do ní vína kolem 200 Kč a bez kvalitativních kompromisů – VOC Veltlín z Dobré vinice stojí přesně dvě stovky. Jaký že je?

Plná zlatavá barva s teplým odstínem dočervena jako upozornění na oxidativní zpracování, na stěnách sklenky drobné bublinky. Těžší herbální vůně se zbytky kvasnicových aromat. V chuti svěží, s lehkou kyselinou a středně plným tělem, minerální s typickým pepřem v závěru. Slušně dlouhé.

Působí lehce, ale má 13,3% alkoholu, dost na Veltlín. Vůbec se nepodobá (mým oblíbeným!) poysdorfským Veltlínům. Ti jsou vedle něj jako rozjásaný školní prvomájový průvod s mávátky, nejedlíkovský Veltlín zrál skoro rok v barikovém sudu s kvasničními kaly a působí seriózně. Má zřetelný oxidativní štych a zároveň si podržel ještě dost svěžesti. Není tak okázale reduktivní jako populární poysdorfské Veltlinery, ale není ani striktně oxidativní. Je prostě v tomto smyslu harmonický, vyvážený mezi reduktivním a oxidativním projevem.

Hlehlehle – zase ta rovnováha, zase harmonie. Vínům, které takovou rovnováhu nemají – ať už jsou jen reduktivní nebo jen oxidativní – říkám jednonohá a moc mě nebaví. Popravdě ta výhrada pro mě platí úplně stejně, ať je víno jen reduktivní nebo jen oxidativní. Je zkrácené na harmonii, nevyvážené. Ale harmonie je téma za milion dolarů, téma na jiný text, který jsem zatím z dobrých důvodů nenapsal, ale snad ho jednou napíšu :o)