Při četbě úvodní lekce portugalštiny pana Cuketky jsem zavzpomínal, jak to chodí s kávou v Itálii… a vzpomněl jsem si na první italská slova, která jsem se tam samovolně naučil. Bylo to „Cento grami di questo formaggio“ (čento grámi di kvesto formádžo – deset deka tohoto sýra) a „due cento grami di questo prosciutto“ (dvacet deka tamté šunky). Nakupování v italských supermarketech patří k mým nejradostnějším životním zážitkům – když jsem na letošní dovolené vešel poprvé do COOPu v toskánském San Vincenzu, šťastně jsem se tlemil jako tichej blázen.

Ten výběr ovoce, zeleniny, (ten si užívala hlavně moje žena) sýrů, šunek a salámů! Tady jsme v roce 2003 objevili kouzlo čerstvé balené pasty (a u vedlejšího pultíku i pesta) a já jsem jako závislák ukazoval na sýry, které jsem chtěl ochutnat – „čénto grámi!„

A samozřejmě ty regály plné místních laciných vín – kdykoli jsem v Itálii zkoušel barikovaná monstra nad 15 €, byl jsem zklamaný. Možná za 15 let z nich budou vynikající vína, ale já na to měl jen 3 týdny dovolené, takže jsem se vracel k obyčejným spolehlivým supermarketovkám mezi 5 a 6 €, které jsou výborné k jídlu, a výhled na slunce zapadající nad toskánskými kopečky je vždy katapultuje o dvě třídy výš.

Když jsem se nabažil levných supermarketových vín, naučil jsem se další italská slovíčka: vendita diretta.

Další série slov, které jsem se naučil jaksi samovolně : fragola, frutti di bosco, nocciola, pistacchio, baccio (to je těžké) … už v pěti letech věděl můj syn, že fragola je italsky jahoda a gelati zmrzlina. S tím souvisí důležitý výraz, jehož rozluštění mi trvalo: produccione propria (vlastní výroba). Pokud marně luštíte výraz „baccio,“ přidávám nápovědu:

Slovo se vloudilo do slovenštiny a z ní do moravské lidové písně: Prečo sa ty za mnú vláčíš/ Keď ma ani neobáčíš/ Ani večer, ani ráno/ Jaký jsi ty sprostý, Jáno. Zpět do Itálie:

Těžší je to s rybičkama, ale někdy pomůže angličtina (trout – trote, mořský pstruh v rybárně stojí asi 7 €), jindy posunková italština : questo (pražmy jsou buď orate nebo spigole, viz obrázek, ale spíš orate, 10 €). Na spodním obrázku uno troto e due orate con rozmarýno (alla griglia).

Pokud jde o kávu, myslím, že Italové ji prostě milují. Při první zastávce v Auto-Grilu (dálniční osvěžovna) jsem s úžasem zjistil, že v Itálii dostanete u benzinky nejen lepší kafe, než v pražských hotelích, ale i na víc způsobů. Nicméně! Podávání kávy není jen obchod, je to kultura, takže někdy ceník nestačí k tomu, abyste obstáli. U té pumpy u Trenta si má žena chtěla objednat latté macchiato (teplé mléko, do kterého vám nalejí prcka espressa), ovšem podlehla při objednávce dojmu, že se tomu říká zkráceně jen „latté,“ na otázku obsluhy, zda chce caldo nebo freddo zareagovala jako angličtinářka (cold – studený) odpovědí, že chce teplé – freddo a dostala hrnek studeného mléka (mnemotechnická pomůcka: fredoledo!).

Než to zapomenu, zde je výčet káv, jak si je z Itálie pamatuju:

Ristretto – malé espresso, smrťák.

Espresso – obyčejné espresso, silné.

Doppio – dvojité espresso, dvě dávky do jednoho šálku.

Corretto – espresso vylepšené prckem lihoviny, obvykle grappy.

Cappuccino, cappucco – espresso pomalu zalité zpěněným mlékem. Pomalu proto, aby na hotovém šálku byly hnědé kávové okraje!

Café macchiato – strakaté kafe. Do většího hrnku kafe, zalít teplým mlékem.

Latté macchiato – strakaté mléko. Zrcadlový obraz předchozího – do většího hrnku nebo do skla teplé zpěněné mléko a do něj nalije barista malé espresso.

Lungo – espresso s dvojnásobným obsahem vody.

Obvyklý způsob pití kávy v Itálii je u barpultu na stojáka, cena od 1 €. Můžete si někde taky sednout ke stolu a nechat se obsluhovat, ale potom očekávejte vyšší cenu, třeba 1,80 €. Italové tak i snídají: cestou do práce si objednají kávu a kousek pečiva (croissant nebo jiné sladké pečivo, možná proto je italsky snídaně = colazione) a snědí to vestoje u barpultu. Obvykle si dopřejí dopoledne pracovní přestávku na kávu, kávou končívá i oběd a večeře. Kavárna je cosi jako kulturní klub, důchodci vydrží sedět na zahrádce před kavárnou neuvěřitelně dlouho.

Ale pozor! Podávání kávy je kultura a některé druhy jsou v některou dobu nevhodné. Názorně mi to ukázala Italka Laura, když po obědě rázně odmítla mou nabídku, že za ni zaplatím pizzu: „Od barbara, který pije cappuccino po obědě, se přece nenechám pozvat!“ Když já to cappucco prostě miluju…