Už při otevření stylizované burgundské lahve těžká oxidativní vůně, očekávání nezklamalo! Ve skleničce zlato-oranžová nebo spíš bronzová barva, lehce zakalená, zjevně nefiltrované víno. Vůně přezrálého ovoce a oxidace, to nebude žádný jiskrný mladý Veltlín, tyhle hrozny zřejmě vyzrály hodně nebo ještě spíš přezrály. Než jsem udělal ve večerním slunci první fotky, víno se ve skleničce ohřálo a čaruje. Kyselina je hodně upozaděná, víno má hodně jemný projev nesený zralým až přezrálým bílým ovocem, likérovou jemnost a sudově kořenitý závěr s lehce štiplavým alkoholem (15%). Suché, plné, koncentrované a delikátně jemné. Odkládám do chladničky pro další dny hned po první sklence, vypít napoprvé půl litru by byla bezohlednost.

Hrozny pocházejí z vinice Schnabel, což je kremstalské Erste Lage (obdoba burgundských Premier Cru a Grand Cru). Aby se to nepletlo, vinařství dělá i Grüner Veltliner Schnabel, ale ten se vyrábí víc konvenční cestou – v nerezu zraje na kvasnicích asi tři čtvrtě roku, prostě „normálka“ nebo aspoň žádný extrém. O vinařství jsem už psal tady, takže jenom stručně: Vinařství Sepp Moser vede dnes Seppův syn Nikolaus Moser (na fotce) a brzy po převzetí ho přetvořil na biodynamický podnik. Mají vinice v Apetlonu (u Neziderského jezera) a v Rohrendorfu (Kremstal). V základní řadě nabízejí krásně čistá, jednoduchá vína, která mě moc baví, a v premiové řadě podstatně vypiplanější Veltlíny, Rieslingy a Zweigeltrebe z významných vinic označovaných v Rakousku jako Erste Lage. Dvě vína (a jeden sekt) stojí trochu mimo veškerou produkci, Minimal Grüner Veltliner a Minimal Zweigeltrbe.

2. den: barvu bych popsal rovnou jako oranžovou, ve vůni výrazný dubový sud a lehce mineralita. V chuti plné a koncentrované až dosladka, se skoro mydlinkovým nástupem a výraznou vrstevnatou kořenitostí, příjemně pitelné, dlouhé. Krémově plný projev veltlínu už znám z Moserových Veltlinerů z Erste Lage Schnabel a Gebling, ale tady je mnohem expresivnější přezrálými ovocnými tóny a sudově kořeněným závěrem.

3. den se vůně vyhraňuje do křížal (sušených jablek) a dub jakoby se ztácel. Podobně v chuti se zdají převládat ovocné tóny, vyzrálé a oxidativní, nad vlivem sudu. V neděli večer zuří za oknem letní bouřka a já si uvědomuju, že Minimal GruVe by se přesně hodil do zimního počasí. Když sebou o zem šlehne sníh aneb od krbu s výhledem na zasněženou zahradu s večerní sklenkou Minimalu.

Popis na webu vinařství říká, ein Wein für Freaks, víno pro podivíny (nebo pro excentriky?). Jako podivín ani excentrik se necítím, taky vyhledávám spíš vína na každodenní pití, ale taková minimální interpretace Veltlínu mě zajímá. Název Minimal znamená „minimálně síry,“ tedy bez síření. Navíc bez filtrování a bez krášlení, chtělo by se napsat i s minimálními zásahy vinaře, jenže to by zjevně bylo nesprávné. Už nevím, kdo z vinařů řekl něco v tom smyslu, že „nejdůležitější vlastností geniálního vinaře je odvaha neudělat nic,“ jenže vinařovo rozhodnutí v tomto případě nebylo ani tak striktní „neudělat nic,“ ale „udělat něco.“ A to nechat Veltliner kvasit v dubovém sudu, nestáčet ho z kvasnic, nesířit, nefiltrovat, nepřetáčet. A nechat ho doběhnout jako maratonského běžce do „neveltlínového“ dubového stavu podobně jako to dělají v Burgundsku s Chardonnay.

4. den jde barva i vůně do rezavých trubek nebo obmyslněji řečeno rozvíjí se mineralita a ustupují ovocné dojmy. V chuti je pevnější struktura, ale na rozdíl od včerejška bych ji popisoval spíš dekadentními výrazy. Narezlá hudba vodovodní trubky? Suché, výrazně minerální, kořenité. Včerejší příjemná mazlivost je pryč a víno je maskulinní, nepřístupné. Ledaže by to ženy viděly naopak jako změnu směrem k přitažlivosti :o) Možná si za to můžu sám a moje dnešní poznámky jsou ovlivněné rybízem, který jsem si na zahradě natrhal chvíli před pravidelnou denní dávkou Minimalu. Agresivně ovocný bílý rybíz mi přeformátoval jazyk i patro a potlačil ovocné tóny ve víně. Už jsem zvědavej na zítřek…

5. den má víno klidně ovocnou přezrálou vůni jako předevčírem, i když s výrazným minerálním podtónem. V chuti je příjemně svěží, s ovocným nástupem a pěknou kyselinou, která se nese v jablečných tónech až do hrušek. Klidnější a příjemnější než včera, s potlačenou kořenitostí, ale stále s hezkým minerálním závěrem. Minimal je návykový a sugestivní: po páteční půldeci jsem si nalil vzorek reduktivní moravské šardonky a nespokojeně ho vyplivl do dřezu. Přitom ještě nedávno jsem ji pil celkem spokojeně.

6. den se víno uhlazuje, po několika dnech kontinuálních překvapení přestává překvapovat. Minimal nejvíc ze všeho odráží náladu a vnitřní vyladění konzumenta, je rozumné ho pít po malých dávkách (jako ostatně každý alkoholický nápoj!) a být v klidu a v pohodě. Šestý den je víno stále oxidativní, štiplavě kořeněné na jazyku, s bohatou nabídkou chutí a taky s trochu technickým závěrem evokujícím poznámky čtvrtého dne.

Minimal Veltliner mi vydržel deset dní, ale nebudu vás mořit dalšími poznámkami. Využil jsem toho, že vína školená dlouhou dobu na kvasnicích se chovají jako měňavky – v závislosti na provzdušnění a teplotě dokáží měnit vlastnosti, a vydrží dlouho otevřená, aniž by se zlomila. Když mi Niki Moser otvíral lahev Minimalu v březnu v Rohrendorfu, poznamenal, že já z toho nebudu moc mít, že ji otvírá víc pro ty, kdo přijdou v pondělí. Podle mých týdenních průběžných zápisků je optimální doba otevření dva dny předem. Myslím, že nejblíž ke klíči umožňujícímu pochopení jsem se dostal třetího dne, to mi víno vyhovovalo nejvíc. (Další věc je, že ve víně je stále výrazný vliv sudu a bylo by zajímavé zkusit ho po dalších dvou letech.)

Minimal GruVe stojí ve vinařství 30 EUR a mám k němu jednu výhradu: je jaksi extrémní v tom, že funguje víc jako majstrštyk vinařství, ukázka směřování a umu vinaře, než jako ukázka toho nejlepšího, co se dá udělat s vinicí osazenou Veltlínem. Je to pozoruhodné a ambiciozní víno, ale většina pozornosti v tomto případě patří vinaři a technologii (byť je to tradiční „bezzásahová“ technologie) a ne vínu. Určitě bych doporučil každému pokročilému milovníku vína (s předchozí zkušeností s oxidativně vyrobenými víny), aby ho vyzkoušel a udělal si vlastní názor. Ten se samozřejmě může (a musí) lišit od mého, ale může to být docela důležitý pokus v tom, že pomůže každému stanovit si vlastní hranice vnímání technologie a novo-tradičních postupů, kam až chce jít a kam už ne. (Napadlo mě taky, že by mohla být zajímavá biodynamická Komunitní bedýnka s třemi víny Seppa Mosera a třemi od toskánské Caiarossy. Jen by byla ukrutně drahá 🙂

Minimal Veltliner bude mnohé přitahovat, přesto nikdy nebude vínem pro široké publikum. Není to víno pro každou příležitost. Ale až sebou o zem šlehne sníh…