Po několika ponorech do sklepa, kde převládá Sangiovese jsem dostal akční Belsedere z MAKRO a k tomu v podobné cenové kategorii Le Ginestre, Chi Classico. Belsedere za dvě stovky má temnější ostružinovou barvu, Chianti má podobný temně rudý odstín, ale je krásně průhledné. Belsedere voní trochu průmyslově, je tam kapka Sangiovese, ale jako by byla utopená v průmyslových voňavkách. Le Ginestre je rustikálnější, jednoduchá, ale věrná původu. V chuti je Belsedere zamřelá tříslovinami, slabou kyselinou a boduje jen kořenitým závěrem. Le Ginestre chutná obyčejně a prostě, ale je příjemnější. Přestože je mladší, chutná jemněji a působí vyzráleji, i když je ve srovnání s klasickými Chianti prázdnější.

Le Ginestre je směs Sangiovese a Canaiolo, Belsedere míchá Sangiovese s Merlotem a Cabernetem Sauvignon. Svádí to napsat, že zrovna ta mesaliance starobylého Sangiovese s moderním Merlotem a CS může za tu průmyslovou univerzálnost, ale to bych musel popřít vlastní vkus – už jsem tady chválil jiná vína, kde se Sangiovese míchalo s mezinárodními odrůdami. Takže to bude spíš původem a způsobem výroby – další pokus ušetřit pár korun nákupem v hypermarketu nevyšel… Vyplatí se vám dojít až k nám byl slogan reklamy na benzin od Aralu, a platí to i o vínech.

Psal jsem o ročníku 2007 víc než před rokem (tady). Přivezl jsem si z dovolené dvě verze jednoho Chianti, barikovanou a tradiční (tradiční v tomto případě znamená z velkého sudu, 500 litrů a větší). Tehdy jsem s nimi měl problém – při degustaci s vinařem jsem víc ocenil nebarikovanou, doma (nad celou lahví) mě víc bavil barik. Osmnáct měsíců později mám doma další ročník a možná jsem už na to přišel.

Současná nulaosmička je totiž o půl roku déle v lahvi a je mnohem líp vyzrálá. Barva má temně rudý odstín a malinko opalizuje, zřejmě se moc nefiltrovalo. Ve vůni byl zpočátku výrazně cítit barikový sud, ale po třech hodinách krásně vyvanul a ze skleničky se šíří jen vůně lesní studánky. Trocha jehličí, trocha trávy, mokré kamení… V chuti hodně zkrocená kyselina, pusa trochu trne z tříslovin (ale zdaleka ne tolik jako z mladého Chianti) a jen lehce ostružiny a štiplavé koření. Píšu jedničku jako na vysvědčení za přesný odhad míry bariku – na konci zimy tohle víno krásně připomene letní Toskánsko a přitom už postrádá dětské nemoci vín předčasně otevřených. Chtěl bych letos zase vyzkoušet, jestli to je objev nebo jen náhoda.

Neodolal jsem a přidal fotku kopie ženské verze sochy, po které víno dostalo jméno. Už taky stříháte metr do prázdnin?