O Sauvignonech Huberta Brocharda jsem už psal nadšeně tady. Od té doby se moc nezměnilo – po údolí Loiry pošilhávám, ale stále jen platonicky, nikdy jsem tam nebyl. Takže i moje poznámky o vinařství budou skoupé: web je tady.

Leckde jinde se můžete dočíst, že rodina Brochardových pěstuje révu a vyrábí vína již od 16. století. Dnes vlastní 55 hektarů vinic v apelacích Sancerre a Pouilly Fumé a sídlí v obci Chavignol (proslavené kozím sýrem Chavignol AOC). Podle úrody v daných letech produkují ročně kolem 400 000 lahví.

S dnešním vínem jsem si hrál několik let na schovávanou, protože to bylo jediné Sancerre v mém chladicím boxu a měl jsem podezření, že jsem ho koupil někdy v roce 2008 ve francouzském Carrefouru. Takže jsem s ním nespojoval velká očekávání. V úterý jsem potřeboval k obědu nějaké bílé a v chlaďáku záplava červených… došla řada na Sancerre a hned prvním douškem příjemně překvapilo.

Barva je už zlatavě žlutá, nazrálá. Vůně neukazuje nijak typický SVG, je spíš minerální a s potlačenou kyselinou. Podle chuti škrtám barikový sud, chuť je jednodušší, ale krásně vyrovnaná. Kyselina je v pozadí a v popředí kralují minerální tóny. Klidné, uhlazené víno, suché, ale tipuju nalý zbytek cukru. Hned po prvním napití se mi vybavila vinotéka v burgundském Beaune, jejíž adresu neprozrazuju ani nejlepším kamarádům, a kde jsem taky kupoval nějaký Sauvignon… to musel být tenhle Brochard, to přece není kusovka z Carrefouru. Je to lehké víno, nijak přehnaně složité, ale moc se mi líbí.