První enovzdělávací setkání na téma Sylvánské zelené proběhlo už v lednu v Němčičkách. Provozovateli Vinného sklepa Lustermanského Janu Horešovskému se myšlenka zalíbila a přivezl ji i s Janem Stávkem do Prahy. Za sebe můžu říct, že to byl výborný nápad. Z moravských vesnických koštů mám sylván jakoby rozmlžený. Kdybych měl před absolvováním semináře odrůdu popsat, nevěděl bych, protože sylván ochutnávám jen zřídka a často to bývají vína různých chutí i kvality, takže bych charakteristiky z paměti těžko lovil. Ve středu 5. listopadu jsme koštovali 19 sylvánů, takže je teď mám čerstvě v paměti: výraznější kyselina, čerstvě posečená louka a kořenitý závěr chuti. (Poznámka: na úvodní fotce skoro jistě není sylván. Fotil jsem ve stejný den na mělnické vinici a na jednom řádku jsem vyfotil hrozny tramínově růžové, rulandsky šedé, ryzlinkovitě kropenaté i veltlíno-sylvánky zelené. Tyhle bobule jsou spíš žluté, ale obrázek se mi prostě líbil.)

Podle úvodní řeči Jana Stávka, který ochutnávku vedl, býval sylván (v dobách před révokazem) na Moravě dominantní odrůdou. V minulém století byl nahrazován plodnějšími (tedy ekonomicky efektivnějšími) odrůdami. Dnes zažíváme jeho opatrný revival, soudě podle vzorků z minulé středy je to zajímavé lehké víno, které může dávat podle míry zásahů ve sklepě docela rozmanitá vína. Nebudu otravovat podrobnějšími zápisky o každém vzorku (Honza jižnísvah Belcarnen tam byl taky a spoléhám na něho). Ale několik dojmů zkusím podle zápisků zrekonstruovat. Začínalo se čerstvě vykvašeným Sylvánem 2008 Jana Stávka, který dokvasil právě tři dny před seancí. To mi připomnělo moje nadšené ochutnávání moštů a rmutů na nedávné brigádě, víno bylo ještě zakalené se zbytky kysličníku, ale zajímavě.

U dalších dvou vzorků byly vzneseny výhrady pro různé drobné vady, nicméně pro čtvrtý vzorek Antonína Lůbala z Kobylí jsem nakonec na základě poznámek hlasoval. Bylo to lehké víno s menším obsahem kyselin, podle mě pěkně sylvánovité a jaksi selské. Znalejší posuzovatelé komentovali, že vinař zřejmě nepoužil selektované kvasinky, takže víno nemělo nějaký čistý a jednoduchý chuťový projev, ale spíš takový starodávný. Mně se to líbilo, ale ruku jsem pro něj zvedl jako jediný. Následující vzorek Františka Mádla byl pravý opak. Z panenské sklizně 2007 a z malého zatížení na keř, s výraznou vůní a s citrusy v chuti (znalejší z toho soudili na selektované kvasinky, já bych hádal nejvýš na reduktivní výrobu) a krásně čisté.

Další sylván Boleslava Kopřivy z Němčiček (2007) měl v chuti kopřivu jako logo výrobce, bylo travnaté a vyhrálo letošní hustopečskou výstavu. Zajímalo by mě, v kterých dalších vínech pana Kopřivy bude kopřivový podpis (v Sauvignonu povinně, hádám :o) Následoval výsadek německo alsaských sylvánů. Většina účastníků si pochvalovala jedenáctý slovenský sylván Víno Jano – Limbach, jakostní 2006. Mně nevoněl, ale chuť byla o dost lepší. V pozvánce jsme měli slíbený sylván z Vinných sklepů Valtice, nedávno ověnčený na vídeňském AWC, ale dostali jsme o rok starší sylván. taky pěkný, ale ten z Vídně omedajlovaný si ještě doufám seženu a ochutnám. K tomu jsou ty výstavy dobré, i na sobě to vidím, jak podporují spotřebu. Ne že bych se chtěl hádat, že valtický sylván je víno roku 2008, ale když ho renomovaná porota vyzvedla, rád si ho koupím a vyzkouším.

Výrazný byl alsaský Sylvaner 2006 z Domaine Weinbach s rychle proměnlivou vůní. V počátku dominovaly hřiby, za chvíli se zjemnily do vůně podhoubí a po další chvíli z vůně zbyly jen chemické dojmy. Ale tak výrazné hřiby jsem z bílého vína si ještě nečichal. Spoustě lidí se to líbilo a skončil v hodnocení na třetím místě. Patnáctý sylván z alsaského podniku Dopf & Irion byl moc pěkný, voněl pestře a selsky, v chuti byl zajímavě kořenitý. Zase jsem pro něj hlasoval a tentokrát jsem nebyl sám, skončil na druhém místě.

Velký dojem na mě udělala patnáctka účastníků. Především soustředěním na víno. Samozřejmě jsem s repektem sledoval komentáře k vínům, diskusi o možných vadách a jejich původu, ale především tím, jak se tahle společnost až oddaně věnovala vínu a jeho poznávání. Po skončení programu a volbě tří nejlepších vín (už jsem to psal, ale shrnu to: 1. Sylván 2007 Boleslava Kopřivy z Němčiček, 2. Dopf & Irion, 2005 a 3. Domaine Weinbach, 2006) se samozřejmě rozpoutala prudká společenská diskuse, ale dokud se koštovalo, všichni se soustřeďovali na víno a ostatní témata šla stranou. Přispívaly k tomu i střídmě malé vzorky vína.

Pak jsme se Svahem odešli o patro výš a ve vinárně zakoupili Chardonnay 2005 Trpělka a Oulehla, jehož o rok mladší bratříček zvítězil v listopadovém kole soutěže časopisu VinoRevue. S tím se sice těžko smiřuju, protože jsem tam dal jeden Meursault, který skončil hluboko za T & O, ale ten večer to nevadilo, protože jsme se shodli, že šardonka T & O je výborná, a s trochou štěstí si jich taky ještě pár koupím. Dokonce jsem ještě stihl půlnoční autobus do Skleničkové Lhoty. Co víc si můžu přát ? Aby Horešovský brzo uspořádal další kolo. Cabernet Sauvignon, Rulandské modré nebo Sauvignon, to je fuk. Chci se vzdělávat!