Náhoda tomu chtěla, že se mi doma sešly vedle sebe dvě láhve Pinotů: jedna z Burgundska a jedna z Moravy. Porovnej je, našeptával mi čertík. Porovnej je, uvidíš. Tak jsem je otevřel obě najednou a porovnával. První je Rulandské modré 2006, Výběr z hroznů, od Znovínu Znojmo, a.s., ze Strachotic, viniční trať U kamenů, druhé víno Hautes-Cotes de Beaune 2003 AOC od u nás neznámého burgundského vinaře Marka Boutheneta z Maranges (Domaine Marc Bouthenet, Cheilly-les-Maranges). Vysoký přívlastek ze známé moravské vinice a nejnižší, regionální apelace z Burgundska.
Adjustáž: klasická burgundská proti klasické znovínské. Obě mají na etiketě pérovku vinice – Znovín ze strachotické trati, Bouthenet používá obrázek svého domu s vinicí na zápraží. Obě vystavují získaná ocenění, Znovín s tímto vínem získal Zlatou medaili na Festwine 2007 v Brně, Bouthenet taky zlatou na výstavě vín v Maconu v roce 2005. Znovín boduje zadní etiketou se základními analytickými daty. Bouthenet uvádí na etiketě pouze obsah alkoholu (obě vína 13%). Bouthenet u mě boduje tím, že prodává Pinot ve správné láhvi, ve které Pinot má být – tak nějak důvěřuju víc Pinotu v burgundské láhvi než Pinotu v klasické bordeauxské láhvi od Znovínu.
V barvě vyhrává Burgunďan, ale s otazníkem. Burgundský Pinot má nezvykle temnou rudou barvu, nevídanou a nápadnou. To muselo porotce v Maconu zaujmout! Ani znojemská barva není slabá, jen je o poznání světlejší. Není to podstatné a u burgundských pinotů jsem zvyklý na bledší barvy, ale kdybych měl bodovat, musel bych vyzdvihnout Boutheneta.
Jemná vůně s kávou, čokoládou a lékořicí u Znovínu, na první nadechnutí mi není úplně lahodná, ale je jemná a elegantní. Hodinu po otevření láhve je vůně agresivnější. Burgunda voní silněji, vůně je těžší, ale podobně jemná. Má víc lékořice a po ohřátí je více cítit peckové ovoce, první dojem nerozhodně. Po dvou hodinách se poměr překlápí výrazně ve prospěch burgundy.
Chuť: jemná tříslovina s lesními plody vespod u Znovínu, dochuť zůstává viset na patře nečekaně dlouho. V chuti výrazněji brusinky nebo jeřabiny. Bouthenet má ovocnější a plnější chuť, třísloviny jsou už časem vyhlazené. Chuť je ostřejší, lépe strukturovaná – přičítám to (odpusťte mi ten laický odhad) menšímu obsahu zbytkového cukru, který možná u Znovínu rozostřuje dojem (asi jako když si ve Photoshopu pustíte na celý obrázek filtr Blur s malým poloměrem). Při prvním napití bych vzhledem k ročníkům vína (2003 byl v Burgundsku netypický, ale výborný ročník) čekal od burgundy jasnější vítězství. Znovínská rulanda překvapila, ale připadá mi řidší. Rozdíl v chuti se zvětšoval s časem, po který bylo víno otevřené – brzy po otevření byl překvapivě malý.
Můj dojem z prvního kola ochutnávky byl blízký remíze s tím, že moje osobní preference by mě posunuly k burgundskému vínu. Úskalí srovnávacích testů je v tom, že člověk rozdělí víno na jednotlivé „složky“ a ty hodnotí odděleně. Vede to k soustředění se na stromy a přehlížení lesa. Zanesl jsem oba vzorky vína k ochutnání „naslepo“ paní Skleničkové a povzbudil ji: nebudu nic říkat, ty jistě poznáš, o jaká vína jde. Připomínám, že tou dobou byla obě vína už skoro dvě hodiny otevřená.
„To jsou Pinoty, viď?“ pravila po přivonění.
„A tenhle je z Moravy“ – uhodla to. „On je ten moravský takový zamřelý, ten druhý je živější.“
Měla pravdu, jako vždycky. Na druhou stranu, kdybych to popsal jen dvěma větami, nebylo by co psát ani co číst. Každopádně si paní Skleničková nechala pro sebe nalít Boutheneta.
Závěr? Obě vína jsou dobrá, někdo jiný by je možná ohodnotil jinak. Znovínská strachotická trať je v domácích poměrech vyhlášená, víno stálo ve specializovaném velkoobchodě 152 Kč. Hautes-Cotes de Beaune je u Boutheneta základní, nejlevnější víno, u výrobce (asi) za 6 € (přibližně 160 Kč).
