Kdyby snad chtělo Ministerstvo kultury nebo Evropská unie spozorovat bloggery, už předem se hlásím o grant na psaní o víně z Toskánska. Odpolední siestě s notebookem pod pergolou v letním větříku se nic nevyrovná a řádky naskakují samy. Jedno červencové dopoledne jsem s dětmi zajel do San Gimignana na zmrzlinu (zmrzlinárna na zdejším náměstí má titul Mistrů světa ve výrobě zmrzliny v letech 2006-2009) s hodinovou zastávkou v Tenuta Le Calcinae se Simonem Santinim.

Tenuta Le Calcinae leží na předměstí San Gimignana, jednoho z nejvíce navštěvovaných toskánských turistických cílů. Simone Santini se vyučil vinařství na univerzitě v Sieně, první vinici vysadil v roce 1986 (pochází z ní barikovaná Vernaccia Vigna ai Sassi) a samostatně vinaří od roku 1993.

Vyhlédl jsem si ho už loni, uhranula mě jeho základní Vernaccia. Loni jsem nakonec návštěvu nestihl, letos to byla absolutní priorita programu. Vernaccia 2011 zaujala o poznání robustnějším tělem, než bývalo v kraji zvykem, a vybalancovanou ovocností a mineralitou. Výrazná mineralita je pro Vernacciu typická, s tělnatostí a ovocností to bývalo slabší. Simone to všechno vysvětlil delším ležením na kvasnicích s tím, že mošt se musí stáhnout z hrubých kalů a vyčistit, a následně může po prokvašení zůstat na kvasničních kalech libovolně dlouho. Barikovanou Vernacciu jsme spolu neochutnali, neměl ji nalahvovanou (ale ochutnal jsem ji sám už dříve a psal o tom tady).

V ceníku měl další víno, které bylo aktuálně vyprodané, „Ingredienti Uva 2011.“ K tomu řekl, že to byl loni jeho první pokus o víno bez síry a že to byl velký úspěch. Vyrobil ho málo, protože si nebyl jistý výsledkem, a bleskově se vyprodalo. Příští rok ho vyrobí víc, ale jedním dechem dodal, že to velmi závisí na ročníku. Do takto připravovaného vína musí přijít jen stoprocentně zdravé a vyzrálé hrozny, jakákoli nepřízeń počasí (například pár deštivých dnů, cituju vinaře) to může zhatit. Připomněl mi tím moje vlastní pochyby o smysluplnosti biodynamického hospodaření v Česku, kde je mnohem větší tlak chorob révy. Nechci přehánět obdivnou představu o Toskánsku jako o regionu, kde ve vegetačním období pršívá jednou za měsíc, ale diplomaticky řečeno jsou tam podmínky pro biodynamické hospodaření nebo bezzásahové sklepní postupy mnohem příznivější, než na Moravě. A mimochodem, v ceníku vidím poznámku, že všechny výrobky pocházejí z certifikované organické produkce. Miluju vinaře, kteří něco takového během hodinové ochutnávky vůbec nezmíní a věnují se návštěvě a vínu.

Chianti Colli Senesi 2011 (8 EUR) bylo jednoduché víno určené ke každodennímu pití. Nic zásadního, ale příjemné víno k jídlu. „Gabrielle“ Rosso Toscano IGT 2007 (12 EUR, Merlot) mě moc nedostalo. Evidentně pokus o ambicioznější, plnější víno, ale v chuti převládaly třísloviny a v celkovém dojmu jistá neuspořádanost. „Teodoro“ Rosso Toscano IGT 2007 bylo něco jiného, výrazně vybarvené, bohatě aromatické a elegantně ovocné víno. Santiniho pokus o Supertoskánce (70% Sangiovese, dále Merlot a Cabernet Sauvignon), nepřetěžkaný, spíš jemný a vyvážený. To mě bavilo moc. Simone se pochlubil faxem, podle kterého víno zrovna dostalo 91 bodů od Roberta Parkera. Poradil jsem mu, aby ho ještě na půl roku přelil do nových barikových sudů, a dostane tam 95 bodů. Přežehnal se křížem a něco italsky mumlal, ale nevyhnal mě. Zdá se, že s narůstajícím poklesem evropské ekonomiky (a turistiky) hledají italští vinaři stále více odbyt v zahraničí. Ti připravenější za oceánem, ti méně připravení v Česku…

„Santa Maria“ Chianti Colli Senese Riserva 2007 (15 EUR) byla parádní. Komplexní, strukturované, bohaté víno. Stejná třída jako Teodoro, ale podrobnější poznámky dodám teprve po klidnější domácí degustaci.

Vinařství leží kousek pod městečkem San Gimignano (předměstí Santa Lucia, zrovna u příjezdové cesty z Volterry) a příjezd nabízí milionové výhledy na panoráma středověkých mrakodrapů. Vinař je italsky přátelský a pohostinný, během hodinové degustace neustále anglicky bavil moje děti, takže jsem se mohl nerušeně věnovat vínům. Je přirozeně sebevědomý a bez přehnané sebestřednosti pyšný na svá vína, až by se mi chtělo napsat, že si je vědomý jejich kvality a vyjímečnosti. Vína jsou zřetelně zakotvená v místní tradici a zároveň současná a moderní, a osobitým způsobem tradici rozvíjejí a posunují dál. Některá vína jsou zatím v kategorii experimentů s nevyjasněněným osudem (barikovaná Vernaccia nebo Gabrielle), ostatní svou kvalitou přesvědčují už nyní.