Kdepak bych si tentkrát pomyslel, že vydržím psát blog tak dlouho, a dneska je to přesně šest roků. V posledních letech jsem na to výročí pravidelně zapomínal. Ani teď se nebudu dojímat vlastními samožerskými vzdechy (už jsem se jich napsal dost :o) a oslavím to hlavně starýma fotkama.

Fotky křižovatek mám na blogu často. Tahle je z Burgundska, ale nejradši mám jednu křižovatku pod toskánskou Volterrou a pak rozcestí mezi Hruškama a Tvrdonicema.

Ta fotka tady už taky byla, a když jsem teď na jaře jel kolem, přistihl jsem se, že kontroluju, jestli tam ty tabule pořád stojí.

Že moravský folklór souvisí s vínem, to je známá věc. Téhle fotce jsem porozuměl s víc než ročním zpožděním. Je ze strážnického festivalu (bude zase tenhle víkend!) a aniž bych si to tehdy uvědomoval, vyfotil jsem kontrast protikladů :o)

Pokud jde o fotky z cest, mám rád tuhle. Slavný vrch Corton je v kdejaké knížce nebo článku o Burgundsku, ale vždycky ze srpna nebo září, těsně před sklizní hroznů. Já mám rád fotku z listopadu – bavilo mě procházet si ta místa, když už jsou turisti pryč a je tam všechno doopravdy, jen pro místní. Chtěl jsem podobně vyrazit i do Itálie, abych v zimě zjistil, co jsou sezónní kulisy pro turisty a co je doopravdy, ale zatím se mi to nepovedlo.

Některé fotky používám častěji, tuhle jsem dal jen jednou. Přitom je památeční, ze soukromé ochutnávky v garáži v Puligny-Montrachet z první cesty do Burgundska. Vdova po vinaři paní Riger-Briset mi otevřela lahev a chvíli na to jsem koupil svých prvních 8 kartonů Saint-Aubin Premier Cru En Remily.

Z neopatrné legrácky na účet pana Cuketky vznikly Komunitní Bedýnky a začaly vytrvale plnit obsah blogu.

Původně to měla být zábava pro 6 až 10 lidí, ale nápad ožil vlastním životem a v několika případech se to (příjemně!) zvrhlo. Na fotce loňská zásilka z několika toskánských vinařství, ale největší náklad jsem vezl před rokem z Alsaska.

Díky blogu jsem před rokem poprvé letěl na pozvání do italské Perugie na dvoudenní maraton degustací s italskými vinaři. Když mě v noci vezl z letiště Fiumicino do Perugie na hotel obrovský Mercedes, smál jsem se, že to je asi omyl, že si mě s někým spletli. Nakonec jsem v Perugii vybral dvě vinařství do Komunitních bedýnek, takže to nebyl omyl. Na fotce obchodník Fabio Zanzucchi s Federicou Riboldi z Palazzo Vecchio, jejich Vino Nobile bych někdy rád přivezl znova. Jen letos jsem podobných pozvání dostal z Itálie dvakrát víc než z Moravy, to jen kdyby se čtenářům zdálo divné, že mám na blogu nebo v bedýnkách víc italských vín než domácích.

Jak mi rostou děti, některé fotky přebírám od nich. Tady z degustace v toskánském vinařství Caiarossa, se Solenn Genot. I za tohle setkání vděčím virtuálnímu panu Skleničkovi :o)

Tuhle fotila exportní manažerka rakouského vinařství Sepp Moser, přípitek s Niki Moserem. Ve skleničkách je Minimal Grüner Veltliner.

Dalších šest roků už asi nedám. Ale pořád mě to baví, pár vín ještě vypiju, pár křižovatek ještě projedu!