Ráno jsem vyrazill na výlety, ale hned na kraji Urzigu jsem zastavil. Rebenhof Riesling Manufaktur nemůžete minout už kvůli archiektuře. Moderní kvádr, železný a skleněný, stojí na svahu nad Moselou přímo proti zamýšlenému megapomníku kancléřky Merkelové. V Urzigu měli všichni napilno na vinici, ale měl jsem štěstí, že mi vína představovala majitelka, paní Doris Schmitz.

Vyfotil jsem si Grosses Gewachs, ale koupil jsem si Alte Reben, víno ze starých vinic. Vlastně jsem ochutnal jen suchá vína a opravil jsem si názor, že suchá vína na Mosele nejsou moc zajímavá. Suché ryzlinky měl Rebenhof parádní, ale taky naceněné hodně vysoko.

Vzal jsem to po východním břehu a konečně jsem našel ten správný pohled na hrad nad Bernkastelem . Ono to svádí vyfotit si ho z břehu Mosely, ale všechny ty fotky byly na prd. Až z druhého břehu jsem ho dostal s kontrastem oblohy. Tady ho máte.

Výlet do Braunebergu a Piesportu vynechám, rozpršelo se a nedalo se ani fotit. Nakonec jsem se už poněkolikáté vrátil do nejlepší bernkastelské vinotéky a udělal si soukromou rešerši ryzlinků. Odpolední samostudium. Zaplatil jsem 15 EUR vstupného do samoobslužného sklepa, dostal skleničku koštovačku a seznam asi 140 vín.

Dole ve sklepě to fungovalo podobně jako ve valtickém Salónu. Samoobsluha, sem-tam plivátko a voda, stojany s víny na prodej. Čas nikdo neměří a tak jsem si udělal studijní procházku po 93 ryzlincích (a jednom Pinotu Noir).

Trvalo mi to skoro tři hodiny. Dal jsem si to jako svazáckej úkol a poctivě jsem všechno vyplivoval. Polykal jsem až při závěrečném kolečku vítězů vytipovaných 6 vín. Poznámky v seznamu kolísají od nadšených ANO! KRÁSA! až po LACINÁ CHUŤ, ale je nutno podotknout, že jsem za pouhých 15 EUR mohl kritizovat na hodně vysoké úrovni.

Kdybych měl z bernkastelské procházky něco zobecnit, tak snad tohle:
1. Predikáty jsou lepší než jakostky. Po řadě špatných výsledků jsem jakostky začal přeskakovat, nemělo to cenu. Ať si doma bůhvíjak oceňujeme všelijaké jakostky renomovaných výrobců, když potom následuje ryzlink ze slavné vinice od neznámého vinaře, je vymalováno. Neztrácejte čas.
2. Když je na etiketě napsáno Prum nebo Haag, je ryzlink vždycky drahej. A dobrej. Některá jména prostě znamenají víc než jiná. A nejspíš to platí i o vinicích.
3. Uchvátily mě nádherné (polo)sladké kabinety. Suchých vín bylo přes padesát a byly pěkné, ale když přišly sladké kabinety, zbyla z nich jen matná vzpomínka. Naopak mě nebraly suché Auslese, s těmi jsem se dokonale míjel. Kontrast přezrálých aromat a suché chuti spolu s vysokým alkoholem jsem většinou považoval za porušení harmonie.
4. Ročník 2009 krásně vyzrává! Ne tak rychle a bouřlivě, jako 2010, ale do plnosti a bohatosti. Snad všechny (predikátní) nuladevítky z procházky vinotékou bych bral.

Sebekázeň a vyplivování nebyly jen tak… Při snídani se mi Stefan Erbes prozradil, že moje milované 2012 Urziger Wurzgarten Spatlese feinherb je vyprodané. Už jsem měl vymyšlenou další předvánoční moselskou bedýnku, ale opírala se o kontrast mladého (2012) a starého (2010) Spatlese feinherb a podobné srovnání. Tak jsem Stefana zdvořile požádal, aby mi připravil malý výběr vín pro soukromou večerní degustaci. To už jsem se polykání nevyhnul (těžko na cvičišti, lehko na bojišti, učil maršál Kutuzov :o) Nedosti na tom, nazítří ta vína projedeme znovu se Stefanem a jeho tlumočníkem Kurtem Aufermannem. Zúročím zkušenosti z hodnocení vín v anglicky mluvící porotě PWT!