Díky nenápadné etiketě a absenci cínové záklopky jsem se zprvu obával nedokonalého výrobku. Láhev jsem dostal darem od čtenáře blogu. Před pár lety jsem mu vezl objednanou krabici vín z Vinařství Krásná Hora, před pár týdny se sám ozval, aby vytěžil moje čerstvé zkušenosti s dopravou vín z Itálie. Nedržel jsem se vontského hesla a naopak jsem prozradil, co o tom vím, že prej mi za to nechá ve vinotéce u známého láhev německého ryzlinku, kterej by taky chtěl dovézt. Wineblogů a dobrejch ryzlinků není nikdy dost, tak jsem si lahev rád vyzvedl.

Dlouhatánskej korek je z masivu a na něm nápadná kresba muflona – až potom rozpoznám obrázek muflona i na etiketě. Je v negativu, bílý muflon na černém podkladě, jako připomínka už padesát let známého pravidla Davida Ogilvyho, že negativní inzeráty lidi nejsnáz přehlídnou. Ale plný korek trochu rozptýlil moje obavy, a úplně je rozehnal podrobný pohled na etiketu. Bacharrašská vlčí díra je (volně přeloženo) hezký název vinice a už jsem tady jednou psal, že podvědomě na tyhle názvy dám – proč by si někdo dával tu práci vymýšlet dlouhý název pro špatné víno?

Barva je správně ryzlinková, silnější, zlatavá, nazrálá. Ve vůni med, lípa, vůně je intenzivně bonbónová a vespod zase minerální a vzrušeně kořeněná. V chuti zase med, slabá kyselinka nese citrusy, na špičce jazyka slabě zaperlí. V závěru se zase objeví koření, v dochuti malinko štiplavé. Po ohřátí se v závěru chuti objeví meruňky nebo broskve, ale i po ohřátí vůně drží a nedegeneruje. Je to pěkně kompaktní, nasládlé, středně dlouhé. Typický ryzlink z hodně vyzrálé suroviny, nejspíš má pár gramů zbytkového cukru. Moc se mi líbí, jak je strukturovaný, ryzlinkově definovaný. Moc pěkný, ale bez znalosti ceny těžko hodnotit. Navíc vzbudil silnou zvědavost na kabinetní verzi. Dnešní Spatlese má psaných 13,5 % alkoholu, moc by mě zajímalo, jestli v Bacharachu udělali taky dvanáctivoltový kabinet?

(P.S. Podle dárce by mohl v Čechách stát mezi 250 a 300 Kč, kabinetní bratříček 200 až 230. Web výrobce ukazuje jen vstupní stránku, ale posedlo mě podezření, že Vlčí Díra bude jakési rýnské Grand Cru, protože tak komplexní a výrazný ryzlink jsem už dlouho nepil. „Jaké podezření??“ odepsal mi dárce. „Ta Vlčí Díra je docela významná vinice, možná jedna z nejvýznamějších v tom regionu.“ Škoda, že můj dárce nemá vín víc, ale až se budou dovážet, rád jim udělám reklamu.)