Pokaždé pookřeju, když můžu bezostyšně vychválit nějaké běžně dostupné víno. Nepíšu sice blog jako Cyril a Metoděj, nedělám si naděje, že by mnoho čtenářů běželo pátrat po vinotékách na základě mého textu, ale pokud můžu napsat, tohle víno si kupte, mám z toho sám radost – i když s tím stínem, že se mnou tím spíš může někdo nesouhlasit. Dnes mám víno nalezené asi 250 km od Prahy. Jestli je pro vás Alsasko (650 km) moc daleko, budiž, ale jestli je vám daleko i Břeclav, jste beznadějný případ. (Mimochodem, v listopadu letěla paní Skleničková z Prahy do Mylhůz a zpátky za 900 Kč, jeden let trvá asi hodinu.)

Kdysi mluvil Jan Vala o úžasném nápadu degustovat v televizi v přímém přenosu nějaké běžně dostupné víno. Po reklamní kampani, kdy by si diváci mohli víno koupit v obchodech, by tisíce diváků zasedly k bedně s nalitými skleničkami a sledovaly, jak víno komentuje… třeba Vala, Dvořák nebo jiný someliér, nejlíp společně s výrobcem. Nejsem misijní typ, ale už mi pár známých řeklo, že ve víně všechny ty charakteristiky nejsou schopni najít, ale když jim řeknu, že tam je lípa, luční květiny, citrón a nakonec benzin, tak ten ryzlink poznají. Zajímalo by mě, jaký vliv by na spotřebu vína a vůbec kulturu pití měly tři pětiminutovky v televizi. Určitě bych tam navrhl ryzlink, ale jaké další dvě odrůdy?

Ryzlinky Ing. Richarda Tichého z Hrušek jsem objevil úplně náhodou, na ochutnávce medailistů celoroční soutěže časopisu Víno Revue 2007 v břevnovském klášteře. Tichého RR 2005 PS získal 90 bodů, zlatou medaili a druhé místo v loňském ryzlinkovém kole, v klášteře si získal i můj nos a pusu. Potom jsem na něj narazil zase náhodou na únorovém koštu v Tvrdonicích, to je skoro sousední vesnice u Hrušek, takže tam Tichý taky dával vzorky. Ochutnal jsem RR 2007 s tím, že je ještě mladý, ze sudu, a zavěštil jsem si, že je dobrý a ještě poroste, zlepší se. Letos v říjnu jsem se na pár minut zastavil v Hruškách u pana Tichého a koupil krabici ryzlinků. U první lahve jsem měl dojem, že víno má potenciál k dalšímu zrání ve sklepě, ale podlehl jsem mlsné a vypil je všechny, ještě jsem si u poslední stihl napsat stručné poznámky.

Nulasedmička (pozdní sběr) je třída: bledě žlutá čistá barva, výrazná vůně s tóny bezu, při podchlazení se navíc objevují citrusové vůně. Silná kyselinka a nepřehlédnutelný zbytkový cukr v chuti jsou pěkně vyladěné, minerální závěr. Popisuju to stručně nad poslední skleničkou, ale ani bezová vůně, ani akord kyseliny s cukrem nepůsobí lacině. Přijel jsem krátce po nalahvování a před etiketováním, takže ocituju z popsané lahve – prototypu jen údaj o 22,4 stupňů cukernatosti moštu. Koupil jsem za cca 110 až 120 Kč, za takový ryzlink je to láce.

Vzpomínám si, jak si po letošním ryzlinkovém kole soutěže Víno Revue paní Dušková soukromě posteskla, že kdyby tam letos Richard Tichý přihlásil ten loňský ryzlink, mohl by vyhrát. Už neporovnám, jestli je jeho ryzlink 2005 lepší než 2007, pan Tichý letošní soutěž Víno Revue komentoval s úsměvem, že ještě neměl nalahvováno…