Neodvolám ani slovo, ale páteční počasí nebylo jako vyměněné, to bylo úplně vyměněné. Asi jako slunečné předjaří v Čechách. Jako teplý duben. Všichni domorodci, s kterými jsem o čtvrteční mléčné kalamitě mluvil, se od počasí distancovali a tvářili se omluvně.

Dopoledne převládly pracovní povinnosti. Zajel jsem do Chateau de Premeaux, o kterém jsem už tady psal, doplnit zásoby do Skleničkova e-šopu. Byl jsem tam už popáté, takže se to odehrávalo víc ve společenské rovině než v té pracovní. Protože jsem od Pelletiérových dostal už mnoho dárků a laskavostí, věnoval jsem jim lahev moravského vína, Sůkalův rýňák 2008 (Bedýnkáři už to znají). Přijetí bylo nadšené, myslím, že mnoho moravských vín neochutnali, tak jsem zvědavý, jestli to budou nějak komentovat. Ale strach nemám, když jsem to víno jednou nominoval do Skleničkových Komunitních Bedýnek, tak ho klidně povezu i na večeři v Chateau de Vougeot, až mě jednou pozvou. Navíc Pelletiérovi dělají vážně pěkná vína, takže myslím, že ocení i něco neznámého.

Měl jsem strach, aby mi nevyprodali báječné Cote-de-Nuits Villages 2007, ale naštěstí ho ještě měli. Kromě jiných novinek jsem taky ochutnával naprosto úžasný Gevrey-Chambertin 2006, žensky jemné, ovocně voňavé a harmonické víno, trochu dražší, ale hned jsem si ho bedýnku přikoupil. Při ochutnávce jsme se shodli na ženském charakteru vína, úplně jako když jsem o těch archetypálních představách psal před rokem tady. Vůbec jsem měl pocit, že se dražší, významnější vína z Chateau de Prémeaux jaksi posunula k větší rafinovanosti a jemnosti. Možná to není tolik poznat u robustního a kořeněného Nuits-Saint-Georges, ale určitě je to znát u Chambertinu i Pommardu. Pommard jsem měl z prvních cest do Burgundska zapsaný jako robustní víno se spoustou tříslovin, Pommard z Chateau de Prémeaux je naopak hodně jemné víno. Tolik propagace vlastního e-šopu.

Potom jsem se pocoural po Nuits, nakoupil nový sýr, bagetu a ovoce na večeři a zajel do Beaune na oběd. To byla prohra, dal jsem si Plat du Jour za osm Euro, hovězí steak na grilu a hranolky, ale steak za osm euro byl prostě tuhý jako podešev. Strašila mě vzpomínka na loňský pobyt, kdy jsem si hned první večer zlomil jedničku vlevo nahoře o tuhou bagetu, pořízenou večer v beaunské sámošce, a potom se cítil jako blbec, když jsem absolvoval čtyři domluvené návštěvy ve vinařství s ulomeným předním zubem. Tak jsem steak radši v půlce vzdal a absolvoval beaunské turistické kolečko s nákupem suvenýrů. Růžové tričko s princeznou pro dceru, hrací strojek s písničkou C’est la rose pro přítelkyni a smaltovaný štítek s nápisem Champagne pro mě (na dveře na záchod). Už dětinštím.

Malá odbočka: jak jsem včera psal o tom, že keře šardonky jižně od Beaune jsou obrané, tak hned na sever za Beaune nápadně visely hrozny Pinotu, martiňáky. To jen jako komentář ke včerejšímu textu.

Náhodné návštěvy vinoték a vinařství v Beaune vyšly naprázdno, tak jsem vyjel na Pommard a Volnay. To jsou taky bohaté vesnice, takže jsem se o dost víc chytal v Monthélie a v Auxey-Duresses. Jen pro popíchnutí konkurenčního blogu zveřejňuju letní fotku z Auxey-Duresses, ale cílem téhle cesty bylo najít dobrá vína za levný peníz. Zjednodušeně řečeno, poměr výkon/cena v Burgundsku roste se vzdáleností od hlavní silnice RN 74 (nebo přinejmenším klesají ceny). Takže proto Monthélie, Auxey a Saint-Romain. Protože jsem v Chateau de Premeaux nakoupil spoustu Pinotů, hledal jsem dobrá bílá vína pro soukromou spotřebu. To je ovšem hotové sebemrskačství, když v Auxey-Duresses objevíte místní Premier Cru z roku 1999 za dvacet Euro, ovšemže červené. To se prostě koupit musí, i když mám červených už moc a hledám bílé! (Když něco takového vidím ve vinotéce, otrle si to odepřu s poukazem na to, že to je fakt divný, aby dobrý víno v téhle kategorii přežilo doteď. Ale u výrobce ho dostanu ochutnat a i když mám podezření na přidané taniny, tak ty taniny z chuti už skoro mizí, víno začíná být pěkně vyhlazené a cena je stále parádní.) O pár set metrů dál krabici bílých Saint-Romainů a za chvíli zase bílé Auxey-Duresses Premier Cru. Překvapivě dost mladých bílých vín ve Village kategorii mělo náběh na těkavky. A ceny rostou, mají vyprodáno. Většinou se nabízí ročník 2008, nanejvýš 2007.

Je páteční večer, takže když přijedu v šest večer domů na penzion, hned vyrazím do víru nočního života v Puligny. Ale na rozdíl od nedalekého Santenay, kde je i kasino, v Puligny chcípl pes. Vinotéka pana Walleranda je zavřená, od Leflaivů mě mladá servírka vyžene, že nejsou bar a hostům, kteří u nich nebydlí, už večer nenalévají a posílá mě do hotelui Montrachet, kde i předkrm stojí dvakrát tolik, co můj oběd. Navíc je tam snobsky vypulírováno a prázdno. Tak zase večeřím bagetu, sýr a šunku v jídelně, upíjím čtyři šardonky a ťukám do klávesnice, abych si zajistil nesmrtelnost. Je pátek večer, zítra se nepracuje. Tak vám přeju hezkej víkend.