O alsaském ryzlinku a o tom, jak se jeho vůně a chutě mění podle sklenice, z níž víno pijete.
Už jsem tady psal o Gewurtztramineru od stejného výrobce, tentokrát se vrátím k ryzlinku ze stejné vinice – Riesling Grand Cru Eichberg 2004, Schneider André et Fils z alsaského Eguisheimu. U popisu alsaských vín se dá zkrátit text věnovaný adjustáži – štíhlá láhev funguje jako poznávací znamení. Barva vína je citronová světle žlutá, ani v alsaské sklence se zelenou stopkou nevypadá zvlášť teple. Vůně je jemně květinová, zprvu nenápadná, protože jsem podle alsaského zvyku víno podchladil.
Chuť je jako ovocná bomba, v nástupu mě zavalila dojmy tropického ovoce, pomerančů a grapefruitů. Grepy a citrony zůstávají viset i v dlouhé dochuti. Celkový dojem je nepříliš elegantní, spíš selský, jednoduchý suchý ryzlink. Na Grand Cru jako by toho bylo málo, ale kupoval jsem ho za 6,50 €, takže první pochyby překonávám uspokojením, že víno sice nesplňuje očekávání spojované s Grand Cru ryzlinkem, ale jako ryzlink za 6,50 € je úžasné…
Víno se dramaticky promění, když ho přeliju z tradiční alsaské nízké sklenky do klasické široké půllitrovky. Ztratí prvoplánové kvality a získá na hloubce a eleganci, jakoby o třídu vyrostlo. Ve vůni nastoupí meloun, v chuti zapadnou ovocné vjemy ve prospěch uhlazenosti a elegance. První překvapení nad proměnou svádí k přirovnání ke klasickým burgundám, ale výraznější kyseliny (a slabší obsah minerálů) ho od nich odlišují. Po delší době, když se víno ohřeje a provzdušní, vylézá z široké sklenky těžká květinová vůně a čerstvě ovocná chuť. Bože to jsou kolotoče dojmů – a v ryzlinku za 6,50!
Byl to náhodný nákup při bleskové jednodenní cestě Alsaskem, která bohužel vyšla na 8. května, kdy jsou v celé Evropě státní svátky. Díky tomu měla nejprestižnější (rozuměj nejbohatší) vinařství zavřeno a já náhodou narazil na horním konci hlavní ulice v Eguisheimu na vinařství Schneider – ve skutečnosti jsem jen zabíjel čas do dvou nebo třech hodin odpoledne, kdy otvíral na opačném konci hlavní ulice Wolfberger. Při ochutnávce mě zaujalo několik vín (taky Pinot Blanc AOC, tedy česky Rulandské bílé, se zlatou medailí z výstavy v Colmaru, za 3,90 €) a přátelské ceny – a pak že jsou francouzská vína dražší než moravská!
