„Kdepak, pane. Máme příkaz dělat ho vždycky. Navíc, kdyby někdo jel s 0,3 nebo 0,4 promile, tak to podle chování nepoznáte, pojede normálně.“
„Však když pojede normálně, proč byste ho taky měli kontrolovat nebo pokutovat?“
Pokrčil rameny a i tu druhou otázku nechal bez odpovědi.
„Ještě počkejte, musím Vás proklepnout v databázi.“
Odešel se všemi doklady. Nechal mě s dětma sedět v autě několik minut. Jeli jsme ze školy a syn dostal první trojku z matiky, tak jsem dětem vysvětlil, že jestli se budou špatně učit, budou se muset dát k Policii a celý život se živit otravováním těch lidí, co se učili líp. Za chvíli přišel, vrátil mi doklady a že můžu jet. Vyjel jsem a přemýšlel o smyslu podobných dopravních kontrol. Na výjezdu z vesnice jsem se přistihl, že jedu šededesát. Byl jsem naštvanej a přestal jsem dávat pozor. Nevadí, blesk taky dvakrát nepraští do stejného místa.
Ta vesnice byla dlouhá jako týden před výplatou. Rovná silnice s dalekou viditelností, rychlost tam překračuje kdekdo. Ale dopraváci se ani nenamáhají kontrolovat rychlost a chytat někoho, kdo ji překročí. Nejsem příznivcem pokut za 55 kilometrů za hodinu, ale i to mi dává větší smysl než náhodné kontroly alkoholu za volantem. Zvlášť když i policajt říká, že takový řidič jezdí normálně. Kardinální otázka: Má dopravní policie dbát na bezpečnost na silnicích nebo na abstinenci řidičů? Poznáme ještě, co je důležité a co ne?