Včera jsem se tady rozplýval chválou Alsaska a Francie, jejího jídla, silnic a billboardů u nich (žádné tam nejsou). Chválil jsem taky to, jak snadno se ve Francii najde vinařství, často už od dálnice vedou cedule „Route des Grands Vins“ a u silnic jsou poutače blízkých vinařství…

A ještě jedna věc v Alsasku funguje odlišně od Moravy. Nikdy jsem tam neslyšel vinaře zpochybňovat kvalitu konkurenčního vína nebo kvalifikaci jeho výrobce. Ani slovem nikdo nezhaněl sousedovo víno nebo ceny. Jakoby Francouzi (podle mojí zkušenosti to platí přinejmenším i o Burgundsku) byli přesvědčeni, že francouzská (alsaská, burgundská atd.) vína jsou neoddiskutovatelně nejlepší na světě, a je jen na vás a vašem vkusu, zda dáte přednost jednomu vínu před druhým nebo naopak, a docela jistě uděláte nejlépe, koupíte-li pro jistotu obě. Je-li tomu tak, potom nemá smysl hanět sousedovo víno, to jako byste haněli celou oblast, celé vinohradnictví. Taky vás tak příšerně otravuje, když si během ochutnávky ve sklepě vinař neodpustí pár jedovatostí na konto jiných vinařů, jejich technologií nebo umu?

Ve Francii jsem snad ani neslyšel vinaře, že by chválil vlastní víno, jak je zvykem na Moravě. Francouz se zdvořile vyptává, jaká vína máte rád a podle toho vám nabízí to, co má, nebo čeká, jaké přání projevíte. Stalo se mi už, že mi opravovali mou (neexistující) francouzštinu, nebo že mě zkoušeli na dvou vzorcích, zda poznám, kde je víc zbytkového cukru, ale nevzpomínám si, že by svoje víno chválili. Dokonce i když Olivier Leflaive v burgundském Puligny jako pohanský Bůh vína sešel mezi degustující lid (jako to dělá v jednu odpoledne asi každý den kromě neděle), zeptal se každého odkud je a popřál „Bon degustation“, ale nesnížil se při tom k tomu, aby vychvaloval svoje víno – každý přece ví, kde leží Puligny a kdo je Leflaive.

Úplně se rozblažím jako bageta v troubě, když můžu citovat kladný příklad z Moravy: asi před rokem jsem se náhodou setkal na Výstavě vín v Lanžhotě s vinařem Janem Bartošem z blízkých Tvrdonic (foto nahoře, ono je tam na lanžhotsku trochu přebartošováno 🙂 a pochválil jsem mu jeho vlašský ryzlink, který tam vyhrál kategorii vlašáků s 88 body. Řekl mi suše, „Já myslím, že ho přecenili,“ a já jsem se nahlas rozesmál, protože takový výrok jsem od moravského vinaře snad ještě neslyšel. Mimochodem, pan Bartoš tam vyhrál i cenu za nejlepší kolekci vín, která se počítala jako průměr ze čtyř nejlépe hodnocených vzorků – to se to pak odmlouvá!

Už se těším na první moravské výstavy, sezóna koštů už-už začíná…