Už se objevily první indiskrece o tom, že bude vycházet nový časopis. První zprávy obsahovaly vedle polopravd a pomluv i neověřené lži. Proto jsem se rozhodl zveřejnit doslovný přepis policejních odposlechů ze čtvrtečního odpoledne a večera a zároveň požádat Parlament ČR o vyšetření úniku odposlechů. Je to bezprecedentní krok, ke kterém jsem se odvážil teprve teď, kdy odjíždím ležet do vzdálené nemocnice, kde není internet ani signál mobilu. Jednotliví účastníci v přepisu figurují pod krycími jmény převzatými z policejního spisu. Nadávejte mi, proklínejte mě ale neubližujte mi, byla by to od vás zbabělost.

12:30, sms: „sem na obede, vo co gou?“
12:31, sms: „delame casak, ozvi se, az budes moct 🙂 viz dnesni clanek na sklenickovi“
12:32, sms: „hehe,jasne,dudo toho;)“
12:33, sms: „No jo hehe, ale cogdyš to neni sranda?“

Následuje změť telefonátů a ve 12:35 je potvrzena zakládací schůzka ve 20 hodin v Osterii da Clara. Ve 20:30 přichází poslední účastník, vedený ve spise jako Lahvička.

U stolu se zastaví Servírka: „Tak co si dáte?“

Sešup: „Červený! Litr nejlevnějšího červenýho!“ Servírka se zamračí a odchází.

„Máte někdo představu, jak by ten časák měl vypadat?“
„Nesmí bejt nudnej. Všechny časáky, co vycházej, jsou nudný!“
„Nejhorší jsou ty soutěže vín. To je nuda k neučtení!“
„Soutěže budu dělat já! Mám papíry na tlamu.“
„Já taky!“
„Soutěže vín se dělaj naslepo. Já mám brejle, takže hodnocení budu dělat já!“

Přichází fanynka a zastavuje se u stolu. „Nejste Vy ten Vokurka?“ Vokurka přikývne a slečna se rozblaží. Vokurka se pýří, zbylí tři účastníci se napřímí, aby byli lépe vidět. Po chvíli slečnu odvleče její přítel ke vchodu a Vokurka se rozhovoří. „Já bych šermoval! Nepůjdete si někdo zašermovat?“
„Nestačí ti kolo? Vždyť furt jezdíš na kole?“
„Ty vole, v zimě se jezdit na kole nedá. Šermování, to je adrenalin! Půjdeš si zašermovat?“
Sešup se chechtá, že nepůjde.
„Biografe, pojď šermovat!“
„Nejdu.“
„Jste pitomci,“ říká znechuceně Vokurka.
„Jasně,“ souhlasí Lahvička. „My jsme pitomci a ty seš d’Artagnan! Co ten časák?“

Vokurka se tváří otráveně. Náladu mu zlepší další slečna, která ho v restauraci pozná a přijde si pro podpis na účtenku. Vokurka se šťastně pýří, ostatní tři se narovnají a tváří se otráveně. Když se slečnin šamstr vrátí z toalet, Vokurka navazuje nit hovoru: „Jak budeš dělat Czech Blog Awards, Biografe? Řekni, máš vymyšlený nějaký kategorie?“
„Kategorie? Jako jestli bílý nebo červený?“

„Červený!“ všichni mávají na Servírku. „Litr nejlevnějšího červenýho!“

„Co kdybysme vydražili nějaký víno na charitu?“ přemýšlí Vokurka.
„Jasně, budeme dělat charitu!“ souhlasí Biograf.
„Já bych o jednom víně věděl,“ říká váhavě Sešup.
„A ten časák uděláme napřed nebo potom?“ otravuje Lahvička. Naštěstí přibíhá další slečna. „Prosím Vás, nezlobte se,“ šeptá rychle stárnoucímu Lahvičkovi. „Není ten pán vedle vás Vokurka?“

A co ten časák?

Už přichází. Možná už zítra ve vaší trafice.