Letos v červnu jsem zase zapomněl napsat samožerský článek k pětiletému výročí blogu. Jenže na konci června se mi toho vždycky děje tolik! Naštěstí mi to vždycky v srpnu připomenou jiní, ti, co nikdy nezapomenou :o) Tak alespoň se zpožděním na cestu do školy…

Nedávno jsem vzpomínal na začátky blogu. Na některých textech je dobře vidět, co všechno jsem tehdy nevěděl o výrobě vína. Dodnes si pamatuju, jak jsem kdeco důkladně ověřoval, aby mě vinaři nenachytali při nějaké neznalosti a chybě (nachytali, a ne jednou). Zjistil jsem, že dnes bych už měl problém respektovat blog s podobnou úrovní „odborných“ znalostí, jako jsem měl sám v začátcích. Přesto dodnes můžu číst některé staré texty, přes zanedbatelnou odbornost z nich ještě cítím jakési nadšení vínem, lidmi kolem něj, a chuť to nadšení předat. Dnes si s tím hlavu nelámu. Odbornost je důležitá u vinaře, ne u bloggera. Bloggerovou odborností je psaní. Víno je jen záminka, ve skutečnosti píšu o lidech, o vinařích, o tom, co se mi líbí a co mě baví, občas o tom, co mě štve. Vlastně v důsledku nakonec píšu hlavně o sobě – každý, kdo publikuje pravidelně pět let a není grafoman, si tohle musí uvědomovat :o) Možná, že to je hlavní důvod toho, že tolik blogů nepřežije první narozeniny. Odborné znalosti mi psaní můžou ulehčit, ale myslím, že pro výsledek nakonec nejsou důležité. Osobnost, zaujetí a výběr témat ano.

Občas se zdá, že blogování vychází z módy, je nudné nebo prostě jen tak vyprchává. Je těžké vymyslet něco nového. Stále nové popisy barvy, vůně a chuti dalších a dalších vín není zábavné ani psát, natož číst. Kdybych si nenašel pro blog novou náplň, už bych toho dávno musel nechat. Naštěstí se za těch pět let proměňoval můj vztah k blogu a s tím i jeho obsah. Samovolně, neplánovaně. Několikrát jsem vypomáhal kamarádům s prodejem vína a stále mě to baví. Mluvit s živými lidmi o víně, ať už přes prodejní pult nebo při veřejné degustaci vína, mě stále vzrušuje. Díky blogu jsem dostal pár zajímavých profesionálních nabídek, některé hodně překvapivé (děkuju za ně! Blogu i těm, kdo si na mě vzpomněli, když něco potřebovali:).

Původní pubertální provokace s Komunitními Bedýnkami v roce 2009 ožila vlastním životem, když se hned v druhém kole přihlásilo 40 účastníků. Nijak jsem to nepřeceňoval a nevěnoval se tomu, a tak mě ve čtvrté sezóně (!) překvapilo přes 840 prodaných alsaských vín a znova v srpnu přes 380 lahví vinařství Krásná Hora (v srpnu jsem nic takového dělat nechtěl, byl to okamžitý impuls). S lepší organizací jsme už mohli být přes 400, jenže: „v pátek někdo přišel do vinařství, že ho nějaký kamarád poslal, že chce víno a vypsal tam to co bylo v těch tvých bedýnkách, akorát to Old School cuvée mu nedali, neb po nich chtěl ten tvůj Grand Father Memorial , Ondra tam nebyl a ostatní kluci nevěděli co po nich chce, tak odešel bez toho.“ S takovými počty účastníků a s trochu vyššími cenami by z toho už mohla být vinotéka :o) Vinotéka na blogu.cz je nesmysl, ale Komunitní Bedýnky a výběr vín do nich mě znova začal bavit.

Je těžké vymyslet něco nového, ani Bedýnky jsem nevymyslel, vznikly tak nějak samovolně. Teď zrovna připravuju další Itálii, podle zápisků z prázdnin. Na leden už mám vymyšlených všech šest vín do další slepé bedýnky, bude to zábava! A jak jsem letos opakovaně odmítal myšlenku na burgundskou bedýnku, tak doufám, že taky bude :o)

Děkuju všem, kdo to se mnou těch pět roků vydrželi, ale rád vidím i nové tváře. Ještě blog nebalím, třeba i tu vinotéku jednou dám.