Už tradičně jsem v čase Prague Food Festivalu zmizel z civilizace: předchozí ročníky PFF kolidovaly s Otevřenými sklepy v Novém Poddvorově, letošní s pěším výletem s dětmi do údolí Labe nad Děčínem. Strávil jsem prohibiční víkend o chlebu s paštikou, salámem a špekáčky a huboval děti za mokré boty a špinavé kalhoty. Spali jsme pod skalami v kaňonu, kde nebyl telefonní signál, a když jsem v sobotu večer sešel dolů k cestě, mobil se mi samým překvapením vypnul po zprávě, že o nového předsedu ČSSD budou soutěžit Sobotka a Hašek. Vrátil jsem se k ohni a nabízel ostatním putovníkům sázku na jméno příštího ministra zahraničí. Mohlo to dopadnout hůř, říkám si… bradavičnatá reinkarnace Miroslava Štěpána je na odchodu, a kdyby Radek John v politice ničeho dalšího nedokázal, už teď má u mě kladné znamínko.

Pinot Chardonnay 2007, Jaroslav Osička
Dostal jsem krabici vín bílovického vinařství Jaroslav Osička. Začínám náhodně směsí Chardonnay, Pinotu Gris a Pinotu Noir. Původně jsem hledal víno k rybě a etiketa PINOT CHARDONNAY se zdála být vhodná. Pak jsem si přečetl další poznámky na etiketě a bylo jasné, že nepůjde o lehkou šardonku k rybě (etiketa uvádí cukernatost hroznů v rozmezí 24 – 25 stupňů a dodává, víno zrálo na kvasnicích 10 měsíců v 500 litrových sudech, nebylo filtrováno.)

Ve skleničce křičí vyšší zlatožlutá barva s červeným odstínem! I vůně je trochu likérová, oxidativní. Díky delšímu ležení v sudu chutná hodně nazrále, skutečně to není lehká šardonka. Po Pinotu Gris má plnou chuť, po šardonce asi trochu svíravou chuť citrusů a exotického ovoce. V chuti je i tón melounu, angreštu a třešní. Mnohovrstevnatá chuť, docela složitá, a dostat víno bez varování jako doprovod k rybě, asi bych nebyl spokojený. Protože jsem věděl, že Osičkovi vyrábějí vína s dlouhým ležením na kvasnicích a v dřevěných sudech, byl jsem na těžší víno připravený a nevadí mi. Při rychlé degustaci, kdy máte ve skleničce čtvrt deci a minutu na každý vzorek, by nejspíš víno propadlo. Když ho dneska mám celou lahev a celý večer času, baví mě to víc. Oxidativní aromata a chutě si ze zvyku interpretuju jako chybu, ale tohle víno má příjemnou barvu, v chuti pěknou kyselinu a spoustu dalších chutí, ale chce to najít si na ně čas.

A když už v úvodu zmiňuju sezónu Otevřených sklepů, přisypu dva odkazy. V sobotu 3. července se v Radějově koná Víno v růžích. Odkaz je tady a pokud jsem správně pochopil dunění tamtamů, je to akce studentů vinařství a vinohradnictví na MZLU v Brně, přesněji řečeno několika z nich, kteří pracují v osmi zúčastněných vinařstvích. Jak se střetne teorie s praxí můžete posoudit v koštovačkách 3. července.

Ještě dříve, 19. června, proběhnou znovu Otevřené sklepy v Novém Poddvorově. Byl jsem na dvou předchozích ročnících, takže mám zkušenost a můžu doporučit. Další informace můžete najít na stránkách vinařství Krásná Hora tady, reporty z předchozích ročníků tady a tady. Já jedu.

Nuits-Saint-Georges 2006, Chateau de Prémeaux

Asi bych si tohle víno neotevřel bez toho, že jsem minulý týden navštívil zmiňované školení o burgundských vínech ve Wines Home. Při dopoledním semináři předvedl pan Servant Nuits-Saint-Georges Premier Cru „Aux Thorey“ 2006 od Maison Antonin Rodet, jednoho z největších burgundských negociantů, a byla to trefa. (Pěkně průhledné, čisté, ale temně rudé – třešňová barva! Vůně likérová, elegantní, lesní plody, po chvíli zase třešně a vanilka. Chuť pěkně harmonická, kulatá, má víc kyseliny, než by mělo mít, ale pěkné koření v závěru jako příznak vyzrálosti hroznů, dlouhá kořenitá dochuť.) Takže mě zase dostalo víno od velkovýrobce, nejspíš z bůhvíkde nakoupených hroznů… ale počítá se výsledek, to je jasné.

To jen na úvod. Mám těch NSG z Prémeaux ve Skleničkově sklepě jen pár a schovával bych si je na lepší příležitost, ale nedávný zážitek mě popíchnul, abych se osmělil otevřít si lahev. Má pěkně plnou barvu. Temně rudou, třešňovou, malinko zakalenou, nejspíš následkem toho, že nebylo filtrované. Na okrajích známky nazrálosti. Ve vůni višňové, švestkové, zase s mírnou navinulostí jako příznakem nazrálosti. Už podle vůně sametově chlupaté, jemné. V chuti až překvapivě výrazné, s odbouranými kyselinami a hladkým tříslem, přiměřeně ovocné, ale spíš uhlazené a elegantní. Sám pro sebe bych to vyhodnotil jako dost zralé na vypití.

O tomhle víně jsem se zmiňoval už několikrát, je pro mě supermarketovým symbolem italských dovolených. Svěží lehké víno k popíjení na balkóně s výhledem na moře, výborné k rybám. Obvykle mívá výrazný minerální závěr, který mě při prvních setkáních rušil. Pak jsem si na něj zvykl, ba získal jsem lehkou závislost. Po delším váhání jsem se rozhodl začátkem prázdnin pro dva týdny na zemědělské farmě v Toskánsku a stvrdil to lahví nového Vermentina. Letos se mimořádně povedlo, je voňavé, jemné a minerální finish je minimální, neruší. Tohle víno by se nejspíš nemělo skladovat přes vánoce, ale teď je na něj ta pravá chvíle!

Po několikaletém marném pátrání jsem v TESCO našel svoje oblíbené Gordales con pepinillo, olivy plněné okurkou (mají je ještě v dalších verzích, ale mě dostávají tyhle, s trpasličí okurkou)! Fígl je v tom, že nálev je dělaný na míru olivám, takže nemá klasickou česko-moravskou sladko-kyselou okurkovou chuť, ale je to prostě Boží! Druhou drobnou radost mi udělal Albert s výprodejem australské šardonky Lindeman’s Bin 65 (ročník 2009). Není to nijak zásadní záležitost, jen slušné Chardonnay na letní pití na zahradě, ale nekupte to za stovku! Jen by to chtělo míň mraků a víc slunce!