Na úterní ochutnávku „heroických“ severoitalských vín v Trojákově žižkovském bistrotu (Štítného ulice 29) jsem si nevzal papír a tužku a skončil jsem bez poznámek. „Tak napiš pocitovku,“ popichoval mě jeden ze spolustolovníků. Bylo mi to líto, protože o vínech z odrůd jako Vernaza (neplést s Vernacciou;), Pavana, Nosiola a Lagrein bych se býval mohl analyticky rozepsat nez obav, že mě někdo bude opravovovat. Jednak to byly vesměs severoitalské autochtonní odrůdy (u nás téměř neznámé), jednak je průvodce degustací Bogdan Trojak většinou prezentoval jako darované lahve, od kterých nemá žádný druhý kus.

Degustační seznam je tady a mně uvízlo v paměti jen několik dojmů s nejistými vazbami na konkrétní vína. Ze sektů mě nejvíc bavil první Extreme 2008 Spumante brut z údolí Aosty. Pěkně suchý, vyvážený malým zbytkem cukru, jen trochu krátký, ale ideální jako doprovod k jídlu.

Z bílých se mi líbila dvě. Muller-Thurgau 2009 (Luigi Spagnolli) byl krásně lehký, suchý, příjemně voňavý. Úplný protipól domácích millerek s utahanou vůní a zbytečně výraznou chutí. Krásné bylo Maiano Bianco 2007 (Francesco Poli), směs několika místních odrůd s pěknou vůní a zase lehkým tělem, předurčujícím víno k rybě.

Jak byste do češtiny přeložili výraz wine geek?
Červená tentokrát zůstala ve stínu bílých, ale nejlepší na tom stejně byla možnost sejít se s podobně potrefenými jedinci a prozkoumat desítku vín z polozapomennutých odrůd z podhorských vinic na konci (vinařského) světa. Zase jsem si ověřil, že velká vína se v Itálii budou i nadále dělat ze Sangiovese, Nebbiola a několika dalších odrůd, ale jako nenáročný okus a povánoční setkání s dalšími vínomilci to nemělo chybu. Takže vlastně největší dík patří Bogdanu Trojakovi za to, že nám tuhle klubovnu zařídil a opakovaně vymejšlí záminky, abysme se tam mohli setkávat.

A jak už jsem tady jednou psal, jestli zítra už nic nového nenapíšu, tak přeju všem čtenářům i nečtenářům příjemný konec roku 2010 a dobrý rok 2011. Když jsem přemýšlel, co bych vám mohl popřát do nového roku, vzpomněl jsem si, že už to všechno řekl polský anděl Marek Grechuta před čtyřiceti lety…