Pondělní kocovina

O víkendu jsme si užili oranžového burčáku, zatím s odloženými následky. Sklenička nevolil, ale těšil se na volby do pražského zastupitelstva. Už jsem někde napsal, že jako typický pravicový volič chci Pavlu Bémovi spočítat parkovací zóny, nákupy Hummerů pro městskou policii i šílenou dopravní situaci v Praze. Moc by mě mrzelo, kdyby Bém z Prahy utekl do místa předsedy ODS dříve, než ho stihnu nevolit.

Abych pokračoval ve vinařské analogii, Paroubka vidím jako oranžový burčák, kterého je dobré jednou za rok popít dvě deci a odložit. Pokud se ho přepijete a uvěříte slibům o vracení třicetikorun, namísto zbohatnutí předpovídám klasické následky nemírného požití burčáku. Topolánka bych přirovnal k Rulandskému modrému ve špatném roce, když navíc sklepmistr předčasně a příliš brutálně zasířil. Odrůda je mi sympatická, ale letošní ročník nestál za nic a kolem kádě se motalo příliš mnoho sklepmistrů, zbytečně to pokazili. Doufám jen, že po americkém volebním úterku se nebude pít maďarská Barrack-pálinka, u té jsme taky nikdy nevěděli, z čeho se dělá…
V sobotu jsem navštívil několik míst spojených s kořeny naší rodiny a vyslechl pár historek o rodinných známých a příbuzných, vesměs už zemřelých. Pro ilustraci přikládám pár objevených fotek, jistě jste si už všimli, že raději píšu, než fotím :o) Babička z otcovy strany pochází zřetelně z chudších poměrů, než dědeček z matčiny strany. Ale když se na ty fotky dívám, medím si, jak dobře si žijeme…

Babička jednou vyprávěla tatínkovi, jaký měla sen. „Šla jsem po schodech nahoru a na vrcholku schodů stál Konrád Adenauer. Hezky mě pozdravil, usmíval se a říkal, že teď už ty komunisty můžu volit, že nejsou tak zlí.“
Tatínek namítal: „Ale mami, ty si vymýšlíš. Vždyť neumíš ani slovo německy, jakpak by si se domluvila s Adenauerem.“
„Ale to já jsem mu moc dobře rozuměla, neboj se…“
Moje babičky už dávno k volbám nechodí, ale ten sen se zdá stále spoustě lidí.

V pátek jsem byl v Hradci Králové čili v Mechově. Festival burgundských vín se na místě změnil v ochutnávku probíhající v jedné místnosti. Obavy z přelidnění byly zbytečné, napočítal jsem pětici návštěvníků z Prahy (včetně sebe, převlečeného pardubičáka), zbytek návštěvníků tvořili místní. Připraveno bylo 49 vín, ochutnal jsem asi 26 vzorků a odvezl si nadprůměrné množství popsaných stránek. Bílá vína mě nezaujala, naopak se mi líbila některá červená. Aloxe-Corton 2003 (Bernard Gras) měl navinulou švestkovou vůni a lehkou příjemnou chuť s ještě znatelným tříslem. Navnadil mě hned na začátku cenou (20 Kč za vzorek), ale v ceníku je za 500+ Kč. Marsannay 2005 od Michela Noellata bylo krásně uleželé, jemné s plnou jiskrnou barvou (ale zase musím dodat že osvětlení nepřálo obdivování vzhledu vína), s jemnou višňovou chutí. Za chvíli jsem našel ve vůni jehličí a vůbec celý les, chuť byla ovocná a štiplavá, našel jsem v ní i pečený jablka… šel jsem si pro něj dvakrát. Fixin 1er Cru 2003 „Clos du Chapitre“ od Dufouleura P & F mělo krásnou opojnou vůni a hustou chuť. Využil jsem příležitosti a srovnával několikrát dva vzorky : Village proti Grand Cru, třeba úvodní Aloxe-Corton 2003 proti Corton Bressandes 2005 (Maratray Dubreuil) s dřevem, skořicí a hřebíčkem ve vůni elegantní a těžké jako budoár drahé kurtizány… a špekuloval jsem, jestli je cenový poměr (20 Kč za vzorek Aloxe-Cortonu oproti 120 Kč za vzorek Grand Cru) oprávněný a došel jsem k tomu, že asi jo. Burgundy jsou drahé, ale většinou oprávněně.
Ve Francii byl rok 2008 zřejmě dobrý. INAO povolil doslazování jen v apelacích, které skoro neznám: v Juře, Cotes de Provence a pár dalších, a omezil obsah alkoholu ve třech Grand Cru z Montrachetu. Žádné doslazování v Alsasku, Burgundsku nebo v Beaujolais. Hned je mi líp.
V minulém týdnu jsem s návštěvou-vinařem otevřel i Beaune 1er Cru „Les Greves“ 2002 od Dufouleurů, které jsem si přivezl na jaře soukromě z Burgundska. Až doma jsem zjistil to, co jsem při nákupu v Nuits nevěděl : vína z vlastních vinic lahvují Dufouleurové jako Guy Dufouleur. Kromě toho vykupují hrozny od menších pěstitelů, vyrábí z nich víno a to lahvují jako Dufouleur Pere et Fils. Takže pokud si chcete koupit autentickou burgundu, je lepší hledat ty, které vypěstoval i ve sklepě zpracoval tentýž podnik… Tohle Beaune jsme si pokazili brzkým otevřením, společně s návštěvou jsme pili mělnického Vavřince a až potom, čtyři hodiny po otevření, jsme přešli na Burgundu. Došli jsme k podezření, že se Beaune v lahvi rozkvasilo, protože podezřele perlí na špičce jazyka. Nechali jsme jej vychladit, ale ani podchlazené se už nevrátilo do původní harmonie. Takže nakonec domácí vavřineček porazil velké jméno z Burgundska.
Jen pro statistiku, Sauvignon blanc 2007 z věstonického vinařství Vinohrad CZ chutnal trochu nevyzrále, ve vůni kopřivové tóny, chuť též působí trochu nezrale, ale je to maskované malým zbytkem cukru a jako doprovod jídla je to příjemné. Krom toho jsem o víkendu vylil Chianti 2005 od Zonina, soukromý dovoz z Itálie. Obchodní ředitel jiného výrobce Chianti mě sice instruoval, že základní Chianti je jednoduché víno určené ke spotřebě do vánoc následujícího roku po sklizni, ale tohle byl důsledek špatného skladování v příliš teplém sklepě. Takže jsem ze sklepa vylovil i Riesling Grand Cru Eichberg 2005 (Schneider André et Fils), ochutnal a vylil, taky špatné skladování. Prostě dobrý týden vypadá úplně jinak.Dělám co můžu, věřte mi, ale do chladicího boxu se mi vejde jen 190 lahví. A to mám cukání vyrazit zase do světa pro víno … ale kam bych to víno dával?