Ve středu jsem doháněl, co jsem přes týden zameškal. Týden jsem marodil a nepil víno, ve středu jsem vyrazil do Slováče na degustaci italských vín firmy Markuzzi. Jak říkal horňácký hudec Martin Hrbáč, když měl ze zdravotních důvodů povolené jen dvě deci vína denně, ale v sobotu vypil litr: Já si to přes týden šetřím!

Markuzziho degustace byla jako před rokem, psal jsem o tom tady. Stejné místo, většinou stejní vinaři, stejná vína, jen o rok mladší. Chybělo překvapení, před rokem byli všichni zvědaví, jaké trumfy Markuzzi vytáhne. Letos bylo jasné, že vína budou dobrá, a i když byla dobrá, už to prostě nebyla taková bomba, protože jsme to věděli předem. Taky přišlo míň lidí než před rokem, což atmosféře hodně prospělo. Jen já jsem se styděl, protože jsem zapomněl zbytky italštiny a musel se s italskými vinaři domlouvat anglicky, hanba… snad mi to letos o dovolené vyjde a Itálie bude!

Největší jistoty? Krásné barvy italských červených (opakuju se, psal jsem to už před rokem, ale už je to tady zase). Sametově hladké uzené Chardonnay Formigar 2007 z vinařství Colterenzio (Alto Adige). Hruškově voňavé Prosecco di Valdobbiadene z Nino Franco. Soave Classico San Michele z odrůdy Garganega (nebo tak nějak 🙂 s autenticky starobylými chutěmi a minerálním tónem. Rosso del Soprano ze sicilského vinařství Palari. Při stand-up ochutnávce mě víc zaujalo jejich druhé víno, směs místních odrůd s nezapamatovatelnými jmény (no uznejte: Nerello Mascalese, Cappuccio a Nocera 🙂 a s úžasnou vůní. První víno působilo slibněji, ale taky složitěji a při společenském běhu podél stolků jsem ho tolik neocenil. Kdybych si měl bez předsudků odnést láhev jen podle chuťových dojmů, bylo by to tohle druhé víno. Přiměřeně jednoduché i strukturované, s přísliby dalších dojmů pro klidnější soukromé vychutnávání doma.

Loni mě sestřelilo vinařství Montevetrano, letos mi jejich víno připadalo ještě příliš uzavřené, méně příjemné než před rokem. Ovšem takové dobře odstáté Barbaresco 2000 od piemontského Marchesi di Gresy s cihlovou barvou a pepřovitě štiplavou dochutí stojí za to, tohle víno umí stárnout! Ještě si pamatuju supertoskánské Flaccianello della Pieve od Fontodi, ale moje poznámky už řídnou…

Alder Yarrow zveřejnil dobrou zprávu, že Chardonnay před spaním chrání zuby před zubním kazem. Čtěte tady a nezapomeňte si odskočit na všechny odkazy na vědecké studie. Podobné vědecky prokázané novinky se objevují nejčastěji o prázdninách (psal jsem o nich taky tady) a připomínají mi mého syna, který si někdy strašně vymýšlí. Když se ho ptám, Miki, ty kecáš, viď? Říká mi, kdepak, tati, je to vědecky prokázaný!

Možná předčasně načaté, padlo za oběť mojí žízni po bílém a prázdné chladničce. Nápadně kořenitý nástup chuti, s pěknými kyselinami. Trochu postrádá velikost slavných burgundských šardonek, v paměti mi zůstává jen kyselost a minerálnost. Není to málo, ale očekávání bylo vyšší. Asi 12 Euro ve vinotéce, což by znamenalo cca 600 v Praze. Za 12 Euro dobré, ale za 600 neprodejné. Taky jsem na zahradě pocucával rakouskou šardonku od Hausera (Poysdorf), ta se mi líbila, tu doporučím. Hnedle mě inspirovala k dalšímu dílu Komunitních Bedýnek – zdalipak by se dala složit taková bedýnka ze zahraničních vín?

Zábavnej seznam zveřejnil Tom Wark na Fermentation. Je to americký, je to diskutabilní (jako všechno na blozích :), je to osobní a proto autentický, tak si to přečtěte tady. Vydražte si víno na dražbě, zajeďte si do Burgundska, do Bordeaux, Champagne a Alsaska, popíjejte klasiku, pomilujte se ve vinohradu! Koukám, že mám co dohánět… jasně, že jednotlivé body jsou diskutabilní, ale jsou inspirativní. Noste s sebou vývrtku ! Nebojte se ochutnávat naslepo, i když je to často ponižující :o)