V sobotu jsem byl na výstavě vín v Perné a bylo to vinařský baroko. Tak jako říkám oplácanejm holkám baroko, razím pro současný trend vlašáků ve výběru z hroznů, podobně sladkých (přezrálých) veltlínů a šardonek termín vinařský baroko. Nejsem fanatik, mám rád sladkou rulandu šedou, Tramín nebo Pálavu, ale po třech hodinách koštu v Perné jsem se už bál jít pro bílé víno bodované nad 18,5. To by v tom byl čert, aby nebylo sladké!
Výlet začal parádně už v pátek odpoledne, se štěstím jsem proklouzl dé jedničkou a pozdě večer dorazil do svého oblíbeného vinařství. Povečeřeli jsme a vydali se do setmělých vinic. Krásná hora chvályhodně redukuje počet pěstovaných odrůd, ale paradoxně tím neklesá počet vín, které můžou ochutnat návštěvy ve sklepě: z Chardonnay a Rulandského bílého se udělá cuvée (ze školy víme, že to jsou hned tři položky), cuvée se nechá postupně barikovat a protože ho je dobrých tisíc litrů, máme k dispozici několik dalších vzorků: ten, co už byl tři měsíce v bariku, ten, který tam právě je, atd… Mně nejvíc chutnal ten, co zrovna leží v sudu (typický Macon, Pouilly Fuissé! Pak že se tyhle chutě nedají v našich podmínkách udělat !) a samozřejmě mě vzrušovalo srovnání s nebarikovaným a barikovaným, už stočeným do nerezu. Hlásám už dávno, že by bylo dobré, aby se naši vinaři soustředili na pár odrůd a těm se intenzivně věnovali, a postupně barikované CH+RB v Krásné Hoře mi to soukromě potvrzuje. Taky tam mají nádherně vybarvené červené a trochu nevyzpytatelný rýňák, ale vsadím se, že bude výborný. (Pili jsme ho před pár měsíci tady a tentokrát se posunul hodně jinam, ale posunuje se slibně.) Večer jsme zakončili ráno šardonkou 08, už nalahvovanou, a sláva, hned mám víno do příštích Komunitních Bedýnek!
Po poledni jsem dojel do Perné, ubytoval se v posledním sklepě pod Pálavou, ochutnal víno z Leny, místního novošlechtěnce (Irsai Oliver x Lipovina), který (kdo by to řekl) chutnal jako Iršai, jen s trošičku výraznější kyselinou… vzal jsem si čistý tričko a vyrazil na košt.
Budu muset přestat propagovat moravské košty! Před dvaceti (třiceti…) lety to byla sranda. Nebyl internet a o malých vesnických koštech věděli jen zasvěcenci. Kdeže loňské sněhy jsou? Když jsem ve čtvrtek a v pátek sháněl ubytování (původně jsem chtěl jet zase do Popic), nenašel jsem nic v Popicích, Strachotíně ani v Pouzdřanech. Tak jsem zkusil Pernou a vyšlo to až na devátý telefonát. Všechno je obsazené, to víte, máme tu košt… to se na to vykašlu, propagovat tyhle malé akce!
Sladké dostihy v Perné
Skupinky yapíků se po poledni trousily Pernou a v jednu byla před vstupem slušná fronta. Ještě horší to ale bylo uvnitř. Že Peřinův vítězný vlašák nebyl lehký a vzdušný, ale přezrálý do Výběru z hroznů a koncentrovaný, to se dalo čekat. Že všech pět vysoko hodnocených veltlínů, které jsem ochutnal, mělo zbytkový cukr, to mě načalo. Totéž se ale opakovalo u vlašáků a ostatních bílých. Jasně že mám rád sladké Pálavy a Tramíny, mám rád i vysoký zbytkový cukr u rýňáku, pokud je vyrovnaný výraznou kyselinou. Ale tady byla snad všechna vysoko bodovaná vína sladká a všechny hrozny přezrálé. Utekl jsem do vedlejšího sálku k červeným.
Tak jako mívali v nahrávacích studiích „prasečí chlívek“ pro bubeníka, tak měli v Perné malé chambre separé pro červená vína. I tady se občas objevil zbytkový cukr, vyskočil ze skleničky jako čertík s nezbytným Bububu!!! ale daly se najít i klidnější vzorky. V červených se mi líbila hned tři vína Jana Londáka z Bavor.
Jeho kabinetní Cabernet Moravia byl s 19,5 body nejvýše hodnoceným vínem. Měl vysokou barvu, ve vůni jemně mák i papriku. V chuti mák a černý rybíz, působil hustě až sladce, podle katalogu kabinet, ale působil mnohem vyzráleji. Pan Londák mi to později vysvětloval, že schválně sklízel Moravii brzo, aby v ní zachoval máček a nenechal ji přezrát (maková chuť by se s vyzráváním ztrácela).
Líbilo se mi i jeho Zweigeltrebe s rudě kávovou barvou, jemně neurčitou vůní, v chuti plnost, odbourané kyseliny a podezření na malý zbytek cukru. Jen jedna výhrada, mě cvajgl baví víc s tou višňovou kyselinou, takhle, s odbouranými kyselinami, mě to vlastně tolik nevyhovuje. S panem Londákem jsem se potkal, hučel jsem do něj, ať mi nějaké víno prodá, ale nechtěl, takže v příštích komunitních Bedýnkách žádné jeho víno nebude. Dělal jsem, co jsem mohl, ale nešlo to. Pan Londák měl ještě výbornou Frankovku, ale ještě o kus víc se mi líbila Frankovka Františka Kulkuse z Perné. Tak třeba vyjde ta nebo nějaké jiné víno…
Jak jsem si před dvěma týdny stěžoval z Klentnice (tady) na absenci Rulandy modré, tak jich v Perné bylo (aspoň!) osm. Mně bavila dolnodunajovická od Zdeňka Hutského a rulanda 2007 Emila Laurenčíka z Brodu nad Dyjí. Nečekaně se mi líbila vína ze zřídka potkávaných odrůd (nedá mi to, abych nezmínil Chorvát drnholeckého Bohumila Kalouse s oranžovou, jantarovou, barvou – nic takového jsem nikdy neviděl! Divoká vůně s tónem lesních jahod jak z továrny na parfémy a v pozadí zase vůně jak z tibetského bazaru s oděvy. V chuti špetka zbytkového cukru a podivný ocásek. Strašnej rajc, ale bydlet bych s tím nechtěl!) – zkrátka jsem chtěl hlavně vyzdvihnout několik zřídka potkávaných červených, hlavně v Rakousku rozšířený Blauburger PS Stanislava Popely s hlubokou pinotovou barvou, trochu nevýraznými lučními vůněmi, v chuti tříslo a odbourané kyseliny a prostě to lepší z Frankovky a Portugalu. Nevím, jestli se s tím dají spojovat nejvyšší ambice, ale jako doprovod pro společnost, která se baví, je to bezvadný.
Překvapivě dobrý byl další místní novošlechtěnec Ariana od Mariana Dača z Perné: ovocné a pěkně vybarvené víno s chutí Zweigeltu. Chutnal mi i vyzrálý Alibernet Vlastimila Čermáka s osmnácti gramy zbytkového cukru a Nitra Víta Reichmanna z Brumovic (rudočerná barva, sametová koncentrovaná a kabernetová chuť s odbouranými kyselinami, pěkné víno.
Celkem bylo v Perné k ochutnání 612 vín (425 bílých, 156 červených, zbytek růžovky). A když jsem nechodil pro víno, pozoroval jsem návštěvníky a představoval si francouzské impresionisty: k jakým obrazům by je inspirovala atmosféra koštu vín v Perné? Co by je inspirovalo, koho by zachytili? Co by namaloval Manet, Monet nebo Degas?