Poslední den, v neděli 4. května, si konečně užívám burgundských radovánek podle očekávání. Od krásného slunečného rána se v Prémeaux-Prissey připravuje šestihodinový maratónský závod velocipédistů. Podmínkou je vícečlenná posádka a co nejpříšernější domo-robo konstrukce velocipédu. Já ale nejsem cyklista, nechci umřít zpocenej, ani při tom nechci pozorovat druhé. Prchám do Savigny-les-Beaune na Vide Grenier, Den otevřených sklepů.

Už na příjezdové silnici potkávám turistický vláček, který rozváží poutníky po jednotlivých zastávkách. Na několika místech v Savigny najdete stánek, ve kterém studentky v slaměných kloboučcích instruují návštěvníky.

Mimochodem ty kloboučky jsou symbolem celé akce, jsou jimi označeny i otevřené sklepy.

Najdete-li nad vchodem do stodoly, garáže, domu či sklepa slamák s červenou stužkou a zlatým nápisem Vítejte v Savigny, našli jste další osvěžovací zastávku.

Za tři Euro kupuju skleničku a brožurku s plánkem a popisem a přidávám se k výletníkům, mladým i starým, kteří se potulují městečkem, navštěvují sklípky a ochutnávají. Při podobné loňské akci v Saint-Romain, o které jsem už tady psal, měl každý vinař otevřené jedno bílé a jedno červené a šmytec. Tady se to ale bere zgruntu, nejkratší degustační lístek obsahoval 4 vzorky, nejdelší osm nebo deset. Takže přeskakuju základní apelace a vyplivuju, kupodivu Francouzi asi umí pít, protože jsem za několik hodin neviděl jediného zmotaného člověka, a to slunce po poledni rozpálilo Savigny na 30 stupňů.

Podle brožurky se do programu zapojilo 17 místních vinařství.

Někde se nalévalo ve sklepě,

někde v garáži,

někde v honosné degustační místnosti,

někde v méně honosném krámu,

někde ve stodole nebo venku.

Ke koupi i k ochutnání se nabízely sýry, paštiky, foie gras, džemy a kdovíco ještě.

Když jsem dostal foie gras ochutnat, podlehl jsem a koupil.

Zpočátku jsem se snažil psát si poznámky alespoň o některých ochutnaných vínech, ale asi by nemělo smysl je tady zveřejňovat, ochutnávaná vína jsou u nás prakticky nedostupná. Moc se mi líbilo bílé Savigny 2003 u Domaine Capron Charcousset, pěkné Marsannay všech barev měl Pierre Lavenant, Domaine Pierre et JB Lebreuil měla skvělé bílé Savigny 2006. Těšil jsem se na červená vína Domaine Henri De Vilamont, ale při ochutnávce mě mnohem víc zaujala bílá, Chablis Premier Cru 05 a Bourgogne 2006.

Drobný šok jsem zažil v Domaine Pierre Guillemot, kde jsme ochutnali slušné bílé Savigny 2006 „Les Grandes Picotins“ a dozvěděli se, že toto víno obsahuje 30% Chardonnay… a 70% Pinotu Blanc. Až budu zase někomu nadšeně vysvětlovat, jak je Burgundsko jednoduché, protože se víno dělá pouze z Chardonnay a Pinotu Noir, zatrne mi… dál jsem po tom nepátral, ale občas nám takhle život ukazuje, že teorie se od praxe liší, ale pozná se to až v praxi.

První povrchní dojem ze Savigny je ten, že bílá vína z „klasických“ ročníků mi až tolik moc nechutnají, snáz si najdu oblíbence v červených. Ale ve výborných ročnících, zejména 02, 03 a 05 se mi tam líbilo i mnoho bílých.

V některých vinařstvích drželi polední pauzu, v některých ne. Po dvou předchozích dnech se zdravotními potížemi jsem se obával, jak moc vydržím ochutnávat vína v nezvyklém horku, takže jsem zašel na trochu pozdní oběd do té levnější ze dvou místních restaurací (Restaurant Le Morgan), takže si teď zacuketkuju.

Jídelní lístek vidíte, je jednoduchý – tříchodové menu nabízí výběr z několika variant u každého chodu. 18 Euro je u spodní hranice ceny za menu, takže to bude nejspíš jednoduchý „dělnický“ oběd. Restaurace má asi 50 míst ve dvou patrech a obsluha čítá dva lidi – vrchní číšník a chef, který zároveň velí kuchyni. Přál bych vám vidět číšníka, jeho pohyb se podobal blesku. Bylo to tak zábavné, že jsem mu odpustil i to, že mi při objednávce šlápl na nohu, kterou jsem měl pod stolem.

Na začátek jsem si dal salát, doufal jsem v něm najít i olivu, ale marně. Ukázalo se za chvíli, že to byl vejškrabek z posledního, následující host už salát nedostal… ale bez výhrad, některé listy salátu vypadaly už trochu unaveně, ale celkově salát obstál.

Navíc, když jsem dojedl salát, zadul přímo před vchodem do restaurace dixieland – za načasování by zasloužili mišelinskou hvězdičku!

Hlavní chod byl losos na jakési grilované zelenině, bohatě podlitý olejem. Po nemocích předchozích tří dnů jsem se oleje obával, ale zbytečně, obešlo se to bez následků. Navíc, jak grilovanou zeleninu obvykle nejím, tuhle jsem s chutí snědl.

Losos byl jako zázrakem bez kostí a navíc čerstvý, křehký, přesně propečený.

Brownies jako dezert – teplá buchta s vychlazeným nugátem uvnitř a se sladkým krémem. Dobré!

Návštěva končí roztomilou chybou v účtu, kdy mi Chef minerálku od menu odečetl, místo přičetl. Pobaveně účet reklamuju a žádám opravu, to jsem je doběhl! Nechci teď moralizovat, protože jsem už někdy v podobném případě určitě takovou chybu velkoryse přehlédl, ale ve Francii se slušnost oplácí (asi je to nakažlivé:), takže když večer přijedu na penzion a hlásím majitelce, že chci platit, spočítá mi účet a automaticky odečte 10% za delší pobyt, což jsem nečekal a nevěděl. Takže se mi přiznané peníze hned vrátily několikanásobně.

Ale to jsem přeskočil, takže zpátky do Savigny: po obědě obejdu ještě pár sklepů, nakonec kupuju jen jedno bílé Savigny AOC, pro druhé červené, které jsem si poznačil, se mi nechce vracet, přidávám patero konzerv foie gras a liju do sebe litry vody, protože Altester na mě hrozivě pípá. Po propláchnutí vodou jedu přes Beaune do Maranges, ale běda, ten strašný kutloch, vinotéka pana Perrina v Cheilly-les-Maranges už neexistuje, vinotéka v Chassagne taky drží neděli, a abych si postěžoval, tak i Le Beaune Cave, kde jsem v roce 2005 pil svůj první Pommard a koupil první Saint-Véran, ta je taky čerstvě zavřená. To věru jsou samé změny k horšímu. Ale rozpomenu se ještě na jeden obchod se suvenýry a konečně tam najdu i tričko pro sebe a pro ženu, to by bylo odjet z Burgundska bez trička!

Cestou z Beaune jsem trochu otrávený, protože jsem si chtěl přivézt nějaké obyčejné víno z domaine R. Arnoux, ale ve vinotékách jsou už tato vína nekřesťansky předražená včetně těch pár kousků z ročníku 2005 – obyčejné Vosne Romanée AOC od Arnouxe stojí víc, než Corton Grand Cru nebo Clos St. Denis od méně známého výrobce. Secvakne mi to u odbočky na Aloxe-Corton, přijedu na náměstí akorát v 18:00, v Chateau Corton už nulapětku nemají, u Voaricků prodávají Corton Grand Cru jen 06 a to zase nechci já, ale ve vinotéce naproti, odkud jsem včera utekl, mají i Corton Grand Cru 05.

Nalévají mi Corton Renardes 04 od Maurice Chapuise a vysvětlují, že všechen ten tabák, zelenina a kopřivová štiplavost jsou znaky klasického ročníku, ale já tabák, kopřivy a zeleninu nevyhledávám, nechám si nalít vzorek Cortonu 05 a je to ono! Silná vůně, ovoce, koncentrovaná chuť, hloubka, kupuju se vzpomínkou na americké obchodníky, kteří budou za čas prodávat předraženou nulapětku, a nebude to dlouho trvat, protože ona je pitelná už teď. Takže ho třeba jednou prodám, až budu potřebovat opravit střechu… ale spíš se na něj budu pár let těšit a pak ho vypiju, až mě zase bude trápit stesk po tom slunečném Burgundsku, krásných vínech a přívětivých klidných lidech.