„Jak dlouho budeš v Puligny?“ e-mailovalo a esemeskovalo mi o víkendu několik kamarádů. Někdo chtěl přivézt informace, někdo víno. Výměna obligátních vtipností přinesla nakonec reálný výsledek, když jsem Danielu Brožovi, létajícímu vinotékaři a sponzoru pražských Komunitních Bedýnek, napsal, ať za mnou přijede, že uděláme nějakou ostudu. Opijeme se jako malí kluci, například. „Počítej se mnou,“ napsal mi v sobotu večer, že vyjede do Francie o den dříve než původně plánoval. V neděli v poledne mi poslal esemesku, že za dvě hodiny bude v Marsannay u kostela. V Chateau de Marsannay byly totiž celý víkend Portes Ouvertes aneb Otevřené sklepy.

Jak se už týden adjustuju na burgundské tempo, přijel jsem skoro o půl hodiny později. V neděli ráno jsem vyrazil na turistickou ochutnávku do Marché Aux Vins, už jsem ji doporučoval před půlrokem tady. Jednotlivé položky byly stejné nebo podobné, jako když jsem o tom psal tehdy. Tak jsem si to zpestřoval tím, že jsem se od chutnaných vín (3 šardonky a 12 pinotů) aspoň snažil uhodnout ročník. Párkrát se mi to povedlo, což nejspíš svědčí o tom, že jsem si příjemným způsobem rozšířil vzdělání a taky že předváděná vína byla dobře vybraná a dokonale ilustrovala učebnicové vlastnosti známých ročníků.

Koštuje se z plechových tastevinů, botky jsem si nepolil, ale myslím, že jsem si docela zpestřil ospalé nedělní dopoledne, protože to mohlo dohromady dát dobrý půllitr vína mezi snídaní a obědem.

Na oběd jsem zašel do stejného grilu, kde jsem byl dva dny předtím nespokojený s tuhým hovězím steakem. Tak jsem si dal kuřecí steak, což je jistota. Nechci poučovat, ale dodám jednu poznámku pro ještě méně zkušené cestovatele, než jsem já. Z několika zkušeností z burgundských restaurací jsem měl dojem, že stupnice rare – medium – well done je v Burgundsku docela jinak nastavená, než jak ji mám já. Vždycky se hlásím o medium a dostávám polosyrové maso. Středně propečený steak bučí a trká. Příště to zkusím nadsadit na well done, abych třeba dostal to co chci, medium.

Chateau de Marsannay stojí ve vinicích na jižním konci Marsannay. Vstupné bylo tři Euro, za to jsme dostali klasickou OIV skleničku s logem Chateau a ochutnávku asi patnácti vín, která tam dělají. O jednom z nich jsem psal kdysi tady. Prohlídka sklepů byla impozantní, paní recepční štěbetala francouzsky něco o stodvaceti hektarech vinic, tomu odpovídala i velikost sklepů. (Jejich web zmiňuje jen pětatřicet hektarů, ale oba jsme si byli jistí, že paní začínala údaj stovkou, ale co už nadělám…)

V obrovském sklepním sále bylo asi dvanáct prodejců nejrůznějších potravin a dárků a dva pulty, kde se nalévala vína. Zkušeně malé dávky, skutečně ideálně malé. Bohužel velká část produkce byla z burgundského pohledu „masová produkce,“ tedy vína bez větší osobitosti a finesy. Řemeslně dobrá, ale jaksi nepříliš inspirující. Cenová hladina taktéž nastavená poměrně vysoko, což se zejména ukazovalo u několika zajímavějších vín, která se cenově pohybovala kolem 25 až 30 Euro za láhev. Takže jsme poděkovali, koupili uzená kachní prsa a vyrazili za světlem.

Daniel Brož si zkušeně na internetu ověřoval moji informaci o Otevřených sklepích a vypátral, že by podobnou akci mělo držet několik dalších sklepů v Marsannay. Rozmlouval jsem mu to, že to v neděli odpoledne nevypadá vůbec pravděpodobně, ale vrátili jsme se na náměstí a hned v prvním vinařství se chytili. Domaine Guyot měli v rozsáhlém sklepě samoobslužnou prohlídku s desítkou vzorků a soutěží o ceny. Paní Guyotová nás pozvala dovnitř a hned u druhého vzorku se Daniel vzrušil a překypoval u něho nevídaným nadšením. Připravená vína byla vesměs mladá, ale výrazně strukturovaná, s typickým projevem vín z Cote-de-Nuits, osobitá. U druhého vzorku nás přišel vinař upozornit, že degustace je jen pro zvané, a když už tam teda jsme, tak ať si to projdeme. Říkal toho víc, ale usoudil jsem, že bude bezpečnější nerozumět a nekomunikovat. Nakonec mi vinař před nosem odnesl Chambolle-Musigny a zase nás k něčemu nesrozumitelně francouzsky pobízel, tak jsem se zahojil příjemně velkorysou dávkou Clos de la Roche a koupil šest lahví základního Marsannay, u kterého mi poměr výkonu a ceny připadal nejlepší. Daniel kvůli obchodování s francouským vínem několik let chodil na francouzštinu, ale mě v ten nedělní večer připadalo vhodnější nerozumět.

Večer jsme v pulignském penzionu jedno z Guyotových vín otevřeli. Přikusovali jsme k němu dva nedozrálé hrozny Pinotu a přikoupili jsme další dvě červená vína ze sklepa paní domácí, Auxey-Duresses 2007 od pulignského Bzikota a Chassagne-Montrachet Vieilles Vignes 2007 od Fagota. Zkontrolovali jsme i zbytky několika nedopitých Montagny a probrali jsme napřeskáčku všechno možné od kachních jater přes čtyřicet ten den ochutnaných červených vín až po francouzské zvyky a naše děti. Daniel zpočátku vyzdvihoval Marsannay od Guyota, ale nakonec (snad) uznal, že Chassagne se mu vyrovná. Auxey-Duresses mělo dokonale vyladěnou chuť, ale bylo krátké, kratičké. Žensky jemná Chassagne a maskulinní, rytířské Marsannay byly dokonalé protiklady. Jemnost proti síle a mohutnosti. Jemné pohlazení proti sevřené pěsti. Nejzábavnější je na tom ten obrovský rozsah, jaký dokáže jedna odrůda vymodelovat na vinicích občas jen pár kilometrů vzdálených. Takže jsme nakonec vítěze neurčili a jen jsme si lebedili, jak jsme si to v Puligny dobře zařídili. (Oba neoznačené obrázky fotil Daniel Brož.)