Před týdnem jsem se připravoval na blížící se ochutnávku italských vín a narazil přitom na zajímavou soutěž italských vín. Vyčetl jsem to tady, na webu Daniela Cernilliho. Ve stručnosti, v červnu 2012 Luca Gardini a Andrea Grignaggini svolali do Milána skupinu (italských i zahraničních) novinářů a odborníků k degustaci, která měla sestavit seznam padesáti nejlepších italských vín. Účastníci s předstihem nominovali každý padesátku podle svého výběru a do degustace vybrali pořadatelé 160 vín – všechna, která měla aspoň dvě nominace. Hodnotilo se naslepo a výsledkem je jen seznam padesáti nejlepších a skóre ve stobodovce.

Je to zajímavé čtení, i proto, že mnohá vína jsou dostupná i u nás. Navíc je jasné, že výchozí seznam nebyl ovlivněný žádnými komerčními tlaky – pokud by někdo z účastníků nominoval svoje koně, dvojitá nominace a následná slepá degustace by měla postranní vlivy omezit. Myslím, že zárodek podobné soutěže už doma žije díky MUDr. Křístkovi a ostravskému K.A.H.A.N.u.

Vždycky jsem tvrdil, že stobodovka je pro soutěž něco jako svinovací metr pro zedníka – nástroj pro snazší porovnání velké řady měření. Nehodí se pro vybírání vína na večírek s kamarády nebo na večeři se slečnou (podobně jako nebudete měřit dojem z architektury svinovacím metrem), ale na soutěži má svoje místo. A pokud máte důvěru v porotu a znáte dostatečně hodnocená vína (zejména druhá podmínka bývá nesplnitelná, když chcete posuzovat výkon poroty, která hodnotila třeba sedmdesát Sauvignonů a sami jste letos ochutnali sotva deset), je to zajímavé čtení včetně těch protivných bodů ve stobodovce :o) Pár poznámek k italské soutěži…

1) už při prohlížení páté desítky je zábavné srovnání cen. Číslo 48, Solaia 2009, 180 EUR. Číslo 44, Montevetrano 2010 (Sassicaia italského Jihu, dováží Markuzzi), 50 EUR. Bodový rozdíl minimální, cenový rozdíl významný, jestli si kupujete víno za svoje peníze :o) Pro pobavení, 43. místo Masseto 2008 za 400 EUR, 42. příčka – pro mě neznámé Primitivo di Gioia del Colle 17 2009 (Polvanera) za 22 EUR. Zcela bez ironie – tohle Primitivo bych si hned koupil!

2) 37. místo bralo víno Vitovska 2007 (Vodopivec). Bílé, 40 EUR, 91 bodů a podle komentáře báječného vinného komunikátora Cernilliho kachetinská metoda následovaná barikovým sudem :o) Nic o tom nevím, ale hned bych utratil dalších 40 EUR. Znáte někdo vinařství Vodopivec?

3) 32. místo a Villa Bucci 2007, Verdicchio dei Castelli Jessi Classico Riserva, dováží Markuzzi. Bílé víno ze zprofanované odrůdy a podceňovaného regionu – 35 EUR a 91 bodů. Psal jsem o něm v dubnu tady a přestože je na blogu.cz reklama zakázaná a pan Sklenička je naprosto neúplatný, kdybych náhodou dostal lahev, klidně bych o něm psal znovu :o)

4) třetí desítka je pro mě s vyjímkou několika vín od velkých producentů neznámá. Ve čtvrté desítce přichází skutečná bomba, na 19. místě je Vitovska 2008 (Zidarich). 26 EUR a 93 bodů. Bílá odrůda Vitovska už podruhé a ani jedno Chardonnay! (Pro úplnost – Chardonnay je v žebříčku třikrát, ale pokaždé jen v šumivkách z Franciacorty.) Na 17. místě sicilské Rosso del Soprano 2008, (17 EUR a 93 bodů, zase Markuzzi 🙂 už jsem ho tady v minulosti zmiňoval několikrát, a přestože je na blogu.cz reklama zakázaná … (viz výše). Nerello Mascalese se dere žebříčkem vzhůru, kde zůstal Merlot a Cabernet?

5) Radici Riserva 2005 (Mastroberardino) na sedmém místě. Tentokrát Chovan jako dovozce :o) 28 EUR a 94 bodů. Sedmé místo a 28 EUR? Není to nepoměr? Na třetím místě – já to věděl, že tady někde bude – italská ikona, Sassicaia 2009 s 96 body. Její postavení je zřejmě neotřesitelné.

První místo? Absolutní překvapení a pro mě důkaz otevřenosti porotců, absence předsudků a prostě bomba. 97 bodů pro víno ze skoro banální bílé (!) odrůdy. Trebbiano d’Abruzzo 2007 od Valentiniho. Na vrcholu italského žebříčku vesměs červených (Barola a Brunella jsem ani nepočítal) trůní bílé Trebbiano. Už kvůli tomuhle objevu ta soutěž stála za to! (Už jsem o tom mluvil s jedním italským someliérem, řekl mi: Znáte Valentiniho? Neznáte? To musíte ochutnat!) V úterý jsem tady psal o některých trendech v italském vinařství, dají se ukázat i ve zmiňované padesátce. Navíc: do očí bijící otevřenost porotců vůči novým trendům dává tušit, že se toho děje hodně a že se máme na co těšit!

Samozřejmě mě při čtení napadalo, jak by podobná soutěž vypadala v domácích podmínkách. První otázka: kdyby podobná porota vybrala dvacítku nejlepších domácích vín, znal bych jich aspoň tolik, jako u italské padesátky? Shodnul bych se s porotou natolik jako s tou italskou? (Například s porotou Národního salonu vín se neshodnu, ale to je zbytečné připomínat.)

Ale hned jsem zase vystřízlivěl. Podobnou soutěž prostě v Čechách neuděláme. Těžko najít dost nezávislých a i kdyby, je vůbec reálné, aby se shodli na způsobu výběru a hodnocení? Trochu Italům závidím – ne vína, ale to, jak je umějí společně propagovat!