Dovozce to zpochybňuje, přesto si myslím, že jediný důvod, proč Balajana nepatří do denominace Vermentino di Sardegna DOC je barikový sud. Ještě jsem se nesetkal s Vermentinem z bariku. Jižní Svah kdysi o Vermentinu napsal, že je to italské Chardonnay (nebo tak nějak). Vidím to podobně, ale neodvážil jsem se to takhle napsat ze dvou důvodů. Nikdy jsem neviděl keř Vermentina a o jeho pěstování nic nevím. A ten druhý je, že ač jsem ochutnal mezi přes dvacet Vermentin, dosud žádné nebylo z barikového sudu. Kampak na šardonku s inoxem!

Budu se teď opakovat, ale asi to sem patří. Vermentino jsem objevil při první návštěvě Itálie v roce 2003. Kupoval jsem ho v místním supermercato za 5 až 6 Euro, vždycky předchozí ročník. Lehké bílé víno, dokonalé k rybě nebo k zeleninovému salátu, často s bublinkou a vždycky s podezřelou hořčinkou v závěru chuti. Připisoval jsem ji sopečnému podloží na Sardinii (později jsem zjistil, že vína z úrodného pobřeží Toskánska ji mají taky, a tam široko-daleko na žádnou sopku nenarazíte), napjatě jsem zkoumal další lahve a nemohl se rozhodnout, jestli mi ta hořčinka vadí nebo ne. O rok později jsem to už neřešil, když jsem vešel do místního supermercato, rozzářil jsem se štěstím jako Buddha, a když jsem našel v policích Vermentino od Sella e Mosca, hned jsem po něm sáhl. Prostě nešlo o žádné velké víno, ale o svěží mladé víno jako dělané do horkého večera. Antinori dělá v Bolgheri docela ambiciózní Vermentino s přídavkem Sauvignonu (psal jsem o něm víckrát, třeba tady), naopak typickým příkladem toho mladistvého svěžího vínka k rybě na zahradě je La Cala od Sella e Mosca (tady).

Zpátky k Balajaně: jaká je? I kdybych nepsal zkraje o barikování, poznáte to při prvním pohledu na skleničku. Žádné Vermentino nemá tak plnou barvu, než to naoxidované ze sudu. Nebo to, které leželo i po vykvašení několik měsíců na kvasnicích. Balajaně se asi dostalo obou kúr, podle technického listu (tady) nejmíň šest měsíců v bariku a spíš víc, nejspíš tam rovnou kvasila. (Nepátral jsem po tom, co slovo Balajana znamená a skloňuju ho po česku, jako -Jana. Jestli to náhodou znamená kohouta, zobrazeného na etiketě, tak bych měl psát, že Balajana kvasil :o) Následně další čtyři měsíce leží na lahvi, ale to je už u ročníku 2007 nadbytečná informace, ten je dnes v lahvi už skoro tři roky :o) Voní jemně ovocně, po hroznech a nápadně nasládle po vanilce, další projev barikového sudu. Z chuti je jasná oxidativní příprava, díky níž má víno šanci na delší věk – klasicky reduktivně v nerezu připravené Vermentino 2007 by už dnes asi bylo nepitelné. Svěží kyseliny stále má, ale ustoupily extraktu a sudovým chutím, díky vyššímu extraktu víno chutná nasládle. 13% alkoholu. V závěru oříšky a jemný náznak v úvodu zmiňované kořenitosti. S šardonkou si to sice nespletete, ale podobnost tu je.

Myslím, že tohle víno chce trpělivost. V pětadvaceti víc oceníte mladé víno, s delší zkušeností si snad vychutnáte i barikované Vermentino. V původním reportu z degustace jsem napsal, že víno je netypické, ale vynikající, dospělejší a větší, než v nerezu připravená Vermentina na rychlé vypití. Nic proti nim, stále mě baví lehké svěží bílé pod 6 Euro, ale původní charakteristiku můžu potvrdit i po celé lahvi.