Nesířená vína aneb Hledání středověké chuti byl název řízené degustace vín, kterou pořádal Bogdan Trojak v žižkovském vinném vinném bistru Vin Naturel v úterý 19. října. O tomhle útulném prostoru ve Štítného 29 jsem psal už před týdnem tady, šel jsem tam s očekáváním, jak se při takové akci projeví atmosféra místa.
Ochutnávalo se deset vín biodynamických vinařů z Moravy, Slovenska, Rakouska a Itálie. Začátek obstaral růžový Schilcher 2009 Franze Strohmeiera (Štýrsko, Rakousko). Rosé z odrůdy Wildbacher s narezlou barvou jakoby křičelo o oxidativním původu, bylo vyrobeno zcela bez síry. Ve vůni je jemně oxidativní, v chuti příjemně svěží s drobným perlením, pěknou kyselinou (až se nechce věřit deseti gramům, které udává B. Trojak) a malým zbytkem cukru. Příjemné překvapení.
Druhý je Ryzlink rýnský 2009 Bogdana Trojaka z bořetické trati Čtvrtě. Kvasil v akátovém sudu a zůstal deset měsíců ležet na kvasnicích. Zase výrazná barva, kvasnicový tón ve vůni, který mě většinou vadí. Ale chuť je nečekaně plná, svěží a rýňáková včetně malého zbytku cukru. Ještě kdyby se tak víno zbavilo kvasnicového ocásku, ten mi trochu kazí radost. Přeskočím rýňák 2008 Luboše Osičky, ve kterém se oxidativní výchova projevuje výrazněji než v předchozím vzorku a zmíním Ryzlink vlašský 2008 vinařství Koráb. Ve skleničce vypada jako džus, víno je těžce zakalené, neprůhledné. 15 měsíců leželo na kvasnicích v akátovém sudu a bylo nalahvováno bez filtrace. Chutná trochu jako vyvanulý burčák jdoucí až do slaných chutí. Je to zajímavá divočina, zábavné víno, ale je asi vhodnější podávat ho stejně naladěné společnosti než abych si ho vychutnával sám doma, to se obávám, že bych mohl být brzo přesycený. Tohle je samozřejmě extrémní víno, ale upozorňuje na jeden problém (některých) nefiltrovaných vín. Běžný konzument oceňuje i barvu vína a je zvyklý na vína čistá a jiskrná. Zakalená vína sugerují vadu, a i když je konzument poučený, že zákal je ve vínu záměrně, ochuzuje ho to o jeden aspekt vnímání vína. Příjemná byla načervenalá směs Pinot Noir + Pinot Gris 2008 od Osičků (věrní čtenáři už mohli ochutnat jejich Zweigelt v Komunitní Bedýnce na jaře), ale potom přišla opravdová bomba.
Veltlínské zelené 2007 slovenského vinařství Strekov 1075 má krásnou citronovou barvu, voní barikem jako nejlepší burgundské šardonky, má krásně vyváženou chuť. Zabodovalo noblesou a elegancí, jakou si spojuju z bílých jen s hodně drahými víny z Burgundska. Kdepak bych něco takového čekal u (obyčejného?) veltlínu. Barikovaný veltlín!?? Hned bych nakupoval, ale nešlo to, byl to podpultový vzorek, nejspíš soukromá ukázka, neprodejná. Ve stejném stylu bylo dělané Veltlínské zelené 08 Seppa Mosera (Rakousko), jen trochu víc oxidativní ve vůni, plnější krémová chuť s bublinkou na špičce jazyka, mladší a míň vzrušující než strekovský Veltlín.
Sassaia 2008 Angiolina Maule je 85% odrůdy Garganega a 15% Trebbiana z vulkanických půd u Gambellary. Má citronovou barvu, ve vůni překvapivou směs citrusů a moře, chuť šťavnatá, minerální a příjemně plná. Druhá bomba přišla s Pinotem Blanc 2007 Franze Strohmeiera s roztomilým názvem Trauben, Liebe und Zeit. Zase ta světlá citronová barva, kouřová bariková vůně, husté řetězení na skle a oříšková chuť. Parádní, elegantní víno.
Jediné červené závěrem, Minimal Zweigelt 2008 Seppa Mosera bylo hustě rudé třešňové barvy, třešňové a dřevité vůně a v chuti spousta dřeva, štiplavá kořenitost, třešně a višně. Silné víno, ale hned potom jsme se vrhli na dopíjení zbytků. Jako první samozřejmě zmizel Veltlín ze Strekova.
Jako by toho bylo málo, hned jsme si se spolustolovníkem koupili společně napůl Trojakův rýňák (a z půlky jsme ho rozdali) a potom ještě furiantsky naslepo strekovskou směs Veltlínu a vlašáku z roku 2008. Krásně pitelné víno s plnou chutí (díky prodlouženému ležení na kvasnicích), přesto svěží a minerální. V malé cantině ve Štítného ulici se vytvořila příjemná nálada a ukázalo se, že i zastánci vinařského mainstreamu si občas mají co říct s věrozvěsty biodynamiky. Potom jsem se podíval na hodinky, strnul, popadl nedopitou lahev a vyběhl chytit taxíka.
Bogdan Trojak, průvodce večerem, odváděl řeč k chuti středověkých vín a k historii používání síry ve vinařství, ale stejně si myslím, že ten večer o žádné hledání středověké chuti nešlo. Naopak se našlo několik nečekaně moderních, výrazně osobitých a překvapivě elegantních vín. Rozhodně si píšu Strekov jako cíl některého příštího výletu za vínem.