Liány ve vinici

Ve středu večer při sledování fotbalového utkání Švýcarsko – Turecko mi paní Skleničková rozšafně sdělila: „Tulek dar gor tulkum.“ Někdy se mi posmívá, když po dlouhém koštu mluvím svahilsky, ale sama ovládá svahilštinu pasivně i aktivně.

Tento týden se sousedům za plotem začervenal rybíz. Moje čtyřletá dcera objevila v křoví u plotu první maliny a dokonce i višně na stromku, který vyrostl z větve, kterou jsme dostali od sousedů. Višeň byla jen růžová, tak jsem ji poučil, že se ještě nemá trhat, že se na ni budeme chodit dívat a sníme ji, až zčervená. Asi za minutu přišla s višní v ruce: Hele tati, co jsem našla! Pobavilo mě to, matně si vzpomínám, že jsem jako dítě taky trhal nezralé ovoce. Děda měl velkou zahradu a dokonce na ní vypěstoval meruňky. Když mu meruňka poprvé dala ovoce, vydal zákaz trhání. Měl meruňky na stromě spočítané, bylo jich asi 23. Babička věděla, že na mě se zlobit nebude, tak mě naváděla: Běž se podívat, jak dědovi rostou meruňky! Nemáš na nějakou chuť?

Vyrazil jsem na vycházku na mělnické vinice. A vzpomněl jsem si při tom na starou příručku pro amatérské vinaře, kterou sepsal profesor Vilém Kraus.

Z té brožurky jsem se poprvé dozvěděl, že vinná réva je vlastně původem liána.

Pralesní parazit se popínal po stromech a snažil se vyšplhat po jejich větvích ke slunci, protože ve stínu se nedokáže množit – tedy dávat hrozny. Doufám, že si to pamatuju dobře.