Nadšeně sleduju, jak se jedna z nejjemnějších pochoutek v policích supermarketů cenově propadá do kategorie odpadů či zbytků. Na plastové vaničce byla oblíbená nálepka AKCE, ale ujišťuju vás, že za podobnou cenu (60 Kč za kilo) bývají kuřecí játra v Bille nebo Albertu ke koupi běžně. Supermarketové řetězce na to mají spotřebitelské průzkumy a tak určitě vědí, co dělají, já jen kroutím hlavou nad tím, že tak jemná pochoutka nestojí dvakrát tolik co kuřecí prsa… ale nekomplikuju si život a z pětatřicetidekového balení na fotce jsem měl jednu snídani a jednu večeři. Pokrájím jednu cibuli, zpěním ji na pánvi, přihodím očištěné kousky jater a osmahnu. Vyskládám na talíř, posolím. K tomu bílou veku. (Nic pro ty, co snídají v poklusu chleba a černý čaj.)

K večerním játrům na cibulce jsem otevřel Aurelius 2007 z hrušeckého vinařství Ing. Richarda Tichého. Už jsem tady o něm psal, když jsem ho dostal do ruky poprvé. Zatříděné jako výběr cibéb, mělo při sběru cukernatost přes 34 stupňů. Botrytický sběr a navíc barikovaný. Napíšu to znovu, podle těchto papírových dat bych si ho v supermarketu nekoupil. Vždycky říkám, že podobné odrůdy révy s nezapamatovatelnými názvy na Moravu nepatří a kvůli jednomu vínu nebudu měnit názor, ale je to vyjímka, která stojí za to. Výrazně žlutozlatě zbarvený, voňavý po kytičkách a po bezu, s patnácti procenty alkoholu, koncentrovaný a krásně harmonický slaďák. Příjemně kořenitě štípe na jazyku, chutná medově a krásně dlouze, moravské Sauternes! Předchozí ročník skoupilo MAKRO, protože si ho vyhlídlo v soutěži MAKRO víno roku. Zkoušel jsem k játrům i botrytický alsaský Pinot Gris, ale Tichého Aurelius se jako sladký dezert hodí líp.