Tento týden byl nabitý povinnostmi a prací, takže jsem nenapsal nic aktuálního a zveřejnil jsem jen texty předem připravené. Domácí ochutnávání se zvrhlo ve večerní konzumaci, neotvíral jsem žádné dobroty, které vyžadují pár hodin předem otevřít láhev a nechat ji vydýchat. Většinou jsem si na víno vzpomněl na poslední chvíli, takže jsem otvíral obyčejnější kousky, získané náhodně, bez hlubšího vztahu k nim. Pojednám o nich jen stručně.

Koupil jsem za 400 Kč ve Wine Depotu, motivem koupě byla zvědavost na vyhlášené novozélandské Sauvignony. V našich končinách svěže netradiční ambaláž. Barva vína je světle žlutá se zlatavými pablesky, světlá, ale příjemná. Vůně je bohatá na ovocné tóny, angrešt, tropické ovoce, i kopřivy jsem našel. Chuť je bohatá, a vsadil bych si na pár gramů zbytkového cukru, který můj dojem trochu kazí. Kyseliny jsou dost výrazné na to, aby cukr unesly, ale já bych dal přednost kyselému ovoci. V ovocné složce je poznat angrešt a nezralé meruňky a pod tím vším lehký minerální tón, víno působí svěže, dochuť je středně dlouhá. Je to bohatší víno než moravské Sauvignony, jak je znám já, ale chybí mu celé moře elegance do dobrého Sancerre. Moje zvědavost byla uspokojena, nejsem zklamaný, ale příště si vyberu jiný Sauvignon.

Nevím, jestli jsem název rozluštil a přepsal správně, asi ne. Původně jsem koupil jednu láhev asi před rokem po komerční degustaci, kde mě nadchla jiná vína z jihoitalské odrůdy Primitivo, a poté rovnou ještě kartón. Už jsem tu jednou psal, že podléhám obdivu k jihoitalským etiketám, a toto je zrovna příklad vína, které bych kupoval po kartónech jako skulptury, okrasné předměty s dokonale sladěným zevnějškem i účelem. Z reklamní praxe vím, že se nemají používat inverzní barvy (světlý text na tmavém podkladě), ale v případě jižních červených vín se sytou barvou to asi neplatí. Možná by celá adjustáž působila banálně, kdyby z láhve vytekl bledě růžový Pinot Noir, ale když z ní teče husté temné víno, působí to na mě přesně naopak. Nicméně šlo o levný nákup kolem 200 Kč, takže plastová zátka. Víno má sytě rubínovou barvu přezrálých třešní, těžkou kořeněnou vůni s tóny lékořice. Víno má 13,5% alkoholu, v plné chuti je málo kyselin, velmi jemné ovocné chutě (přezrálé třešně, až nahořklé) a v závěru jemné třísloviny. Bella Italia!

Z úcty k Matesolovi, který prodává chilská vína a jejich přednosti bez oddechu i ve chvílích odpočinku :-)) jsem minulý týden otevřel i tuto darovanou láhev, která může posloužit i jako ukázka nesmírné variability odrůdy Chardonnay. Mohutná láhev s reliéfem vzbuzuje respekt, víno má čirou, krásně světlou zlatožlutou barvu. Vůně je zprvu dubová, později i květinová a jemně minerální. V chuti nalézám příjemně křupavý akord zbytkového cukru a nízké hladiny kyselin, ale popravdě převládá cukr – sugar rules! V dochuti slaboučká nahořklost. Na jazyku víno jemně a mladě perlí, třísloviny v chuti dodávají opačný vyzrálý dojem, což je zajímavý a zábavný protiklad. Celkově je to příjemné, kultivované víno, kterému by prospělo trochu kyselin navíc. 14% alkoholu nevadí, alkohol je dobře zakomponovaný a nepřekáží. Dobré víno na romantickou večeři v restauraci, ale nic pro mě na dlouhý večer s knihou. Nevím, kolik víno stálo (dárek), tipuju to kolem 200 Kč a vychází mi, že v tomto segmentu levnějších vín chilská vína nabízejí vysokou kvalitu. Víno překvapilo, nepostrádá eleganci a jemnost, ale pro mě by stačila sklenička po večeři, jako likér.

Konečná – omlouvám se za vynechání tradičních zastávek na Moravě a ve Francii. Vynechal jsem pro tuto chvíli i jedno nezajímavé Chateauneuf-du Pape 2004 – až narazím na zajímavé zastávky v těchto zemích, budu se jim věnovat pečlivěji.