Po několika degustacích přijdete na banální objev, že jsou vína, která vyniknou na degustaci, ale nebaví vás doma, když máte před sebou celou lahev a dlouhý klidný večer. Ta nejlepší vína bývají často kontroverzní a na hromadné ochutnávce zapadnou, proto se taky ta nejlepší vína nenajdou na soutěžích. Velké ochutnávky bývají dobré k jednomu – najdete tam někdy víno, které byste jinak nepotkali, které vás zaujme natolik, že si ho koupíte celou lahev pro klidnější přechutnání. Abyste se ujistili, že se vám to nezdálo. Tak jako je některých vín dvoudecka příliš mnoho, na některá jsou dvě minuty příliš málo.

Už jsem to tady psal, Blanc de Blancs (2006), směs Chardonnay a Pinotu Blanc Dobré Vinice jsem si objevil na tiskovce Domaine R&W a vydal jsem se koupit celou lahev. Slovo dalo slovo a já odcházel i s několika ryzlinky a základním Macon-Villages 2005 od Les Héritiers du Comte Lafon. Mimochodem, výrobce je dceřinná firma velmi renomovaného burgundského vinařství. Nakonec jsem Macon otevřel o den dříve.

Podle výrazné zlatožluté barvy by to bylo jasné, starší šardonka nebo Sauvignon. Ve vůni nazrálé (až přezrálé???) Chardonnay, které vymícháním ve skleničce prudce mládne, ale naznačuje delší ležení na kvasnicích. Do poloviny proteklý korek ukazuje jako rtuť teploměru jak moc postoupila oxidace. Včetně toho, jak moc v chuti ustoupila typická burgundská kyselina, ještě tam je, ale už se po ní prochází minerální tóny jako vlny větru vanoucího proti toku řeky. Všechny ty vjemy do sebe pěkně zapadají, ale jsou už na hony vzdálené typické mladé šardonce, kterou si představím, když vidím na etiketě nápis Macon-Villages. Je to husté, hustší než mladé Macon-Villages, asi jako je smetana hustší než mlíko. Je to pěkné, elegantně vyzrálé víno, jen je hodně vzdálené té prvotní představě šardonky ze skoro nejobyčejnější burgundské apelace. Přelívám ho z malé sklenky do třičtvrtělitrového tulipánu a vypínám notebook. Tohle si musím vychutnat v klidu.

Naštěstí jsem víno nedopil. Hodilo se to druhý den, když jsem si otevřel Blanc de Blancs z Dobré Vinice. Neudaná směs Chardonnay a Rulandského bílého, oboje z roku 2006, celkem 13% alkoholu. Při prvním napití jsem strnul, protože se okamžitě vnutila vzpomínka na včerejší Macon-Villages 05 od Comte Lafon. Stejná nápadně vysoká barva vína, stejný projev (s vanilkou, mineralitou a kořením), jen o rok mladší a svěžejší výraznější kyselinou moravských hroznů. Zadní etiketa potvrzuje to, co je zřejmé z prvního napití: 10 měsíců na kvasnicích v nových barikových sudech, nefiltrováno. (Moravské zemské víno, dodávám.) Projevem jsou si obě vína nápadně podobná. Není to dané jen použitou technologií (barikové sudy a dlouhý kontakt s kvasnicemi), ale zřejmě i pečlivým výběrem hroznů, protože slabší (hroznový) materiál by tenhle výrobní postup nejspíš zabil. A taky bylo víno včas stočené z kvasnic, protože ve vůni (obou vín) není ani stopa po otravných kvasnicových aromatech, které občas přemůžou odrůdové charakteristiky vína.

Dnes večer se mi víc líbí bílé z Dobré vinice – je svěžejší a víc odpovídá tomu, jak si (nasucho) představuju burgundské odrůdy z Moravy. Víc drží pohromadě, svěží kyseliny a ovocná aromata ještě nevyprchala a příjemně se pojí s těmi nazrálejšími tóny. Macon je už příliš vyzrálý až přezrálý, je mohutný až majestátní, ale já si šardonku z Maconu představuju spíš jiskrnou a svěží, než takhle velkolepou. Jedinou zásadní výhradu mám k bílému z Dobré Vinice – to mělo mít delší, impozantnější korek a mělo být ve stejné robustní burgundské lahvi jako Macon od Lafonů. Bordeauxská lahev tomuhle vínu prostě nesluší. Jinak sláva a za tři stovky to víno rozhodně stojí!