Na jaře lidi dělají divné věci. Já třeba ulítávám na vínech od moravských malovinařů. Teta Irina si koupila stan a batoh a vyrazila na vandr do Maroka. Můj obchodník ovocem a zeleninou Than Duc Tho zlevnil ananasy. V Praze už poněkolikáté začal a skončil veletrh Víno a destiláty, aniž bych tam byť i jen nakouknul. Na zahradě mi rozkvetla sakura. Na jaře se dějou věci!

Pokud jde o Víno a destiláty, tak jsem loni a předloni v jejich termínu bejval v Burgundsku, až letos jsem si přiznal, že mě to na veletrh vůbec neláká a zůstal doma, s těmi moravskými garážovými víny. Ta nejdůležitější informace z předchozího odstavce jsou totiž levné ananasy.

Chystal jsem se na ně celou zimu, ale nikdy to nevyšlo. Už od listopadu jsem si říkal, až MAKRO zlevní ananasy, uvařím si ananasový džem. Ale prd. Nikdy na to nedošlo. Inspiroval mě k tomu letní článek foodžrouta Cuketky o jahodovém džemu. Jako by mě do zadku bodnul sršeň, zastavil jsem tehdy u improvizovaného stánku s meruňkama u silnice a koupil pár kilo meruněk po dvaceti kačkách. Tentýž den jsem doma bezohledně (když to dokáže dr. Zucchini, tak já taky!) zavařil svůj první džem, bez hledání receptů, jen z meruněk a cukru. Že by jahody a meruňky mohly mít jiný postup? Kdepak! První tři kila zmizely ve sklenicích do hodiny po příjezdu domů a já jsem celou zimu krmil sebe i děti džemem a ironicky vzpomínal na bývalou manželku a její oblíbenou hlášku, nebudu přece stát celý léto v horku u plotny a zavařovat! V zimě jsem si koupil za nekřesťanský peníze báječnej anglickej ananasovej džem v La Vecchia Bottega, sladkej, hutnej, ovocnej, prostě úúúžasnej. Jen ta malá sklenička stála něco přes stovku a děti po ní šly jako vosy.

Jestli teď čekáte nějakej recept, budete zklamaný. Vařím tak nějak intuitivně. Rurálně? Okrájel jsem dva ananasy, bratru za osmdesát kaček. Rozčtvrtil jsem je, odkrojil kůru a střední dřevité vlákno. Nakrájel jsem je na drobné kostičky. Větší část kořisti jsem rozemlel v mixeru na kaši a dal vařit. Přisypal jsem kilo cukru. Když se hrnec rozbublal, přidal jsem zbylých asi dvacet procent syrových kostiček, aby se vařily s kaší. Pořád jsem to ochutnával, je to dobrý místo oběda! Ještě teď večer mám popálený jazyk. Ananas nebyl tak rychlej jako meruňky, vařil jsem to všechno přes hodinu, než začala hladina v hrnci klesat. Mezitím jsem vysterilizoval sklenice vařicí vodou a odbíhal k počítači, pračce, balení na víkend a dalším domácím pracem. Nakonec jsem naplnil osm sklenic (ananas 80 Kč + cukr 20 Kč, celkem za 100) džemem, jaký by mě v Botteze přišel na stodvacet za skleničku.

Hned ráno si dám francouzskou snídani – croissant s džemem a kafe, abych to vyzkoušel. Ale tak nějak jsem si jistej, že se to povedlo. To já totiž poznám!