Galapřehlídku Prague Wine Trophy, celoroční soutěže časopisu Vino Revue, jsem tu vychvaloval už třikrát. Ve čtvrtém roce se přesunula do dejvického hotelu Crowne Plaza a přibyl jí doprovodný program, v mnohém zajímavější, než samotné bloudění mezi výstavními stolky.
Na přehlídce mohou vystavovat účastníci soutěže, kteří získali alespoň jednu medaili. Podle degustačního seznamu to letos bylo 57 vystavovatelů a pro mě se přehlídka ke konci změnila v bludiště se spoustou spolubloudících, jak už to na hojně navštívených akcích bývá. Zpočátku jsem si chodil pro vína, na která jsem byl předem zvědavý. V poznámkách mám překvapení nad výbornou Barberou d’Asti Montebruna 2007 (výrobce Braida di Bologna Giacomo / dovozce Neubauer a syn) se sugestivním ovocem v chuti, líbilo se mi Crozes-Hermitage Clos des Grives 2006 (Domaine Combier / Riesling &Co) a Pinot Noir 2007 (Mělnické vinařství Kraus). Po dovolené s ročníkem 2006 jsem si musel u Markuzziho ověřit, že Chianti Classico 2007 od Fontodi bude stejně dobré (bude). Líbily se mi i toskánci od WINE’Z, Falcole 2004 IGT (CS, ME a Syrah, měkce ovocné a s tóny kůže, už bez tříslovin a báječně pitelné) i Chianti Classico 2006 Il Molino di Grace. A ještě aspoň červené Chassagne 2008 Premier Cru Morgeot (Domaine Belland / VICOM), výrazně ovocné a hlavně bez tříslovin, překvapivě pitelné.
Galapřehlídka s sebou nese doprovodný program, především týden snoubení menu s vínem ve vybraných restauracích (ten právě skončil). Pro mě byl nejzajímavější seminář Rakouská vína, konaný paralelně s přehlídkou. Vedl ho Willi Klinger, ředitel Austrian Wine Marketing Board a člověk se zajímavou praxí v mezinárodním obchodě s vínem. Vedl ho s příjemným entuziasmem a zábavnou snahou využít všemožné rakouské reálie k propagaci prodeje vína, včetně společné rakousko-české historie a z toho plynoucího sentimentu. Často se ukazovalo, co všechno máme s vinařským Rakouskem společné („kde je Poysdorf víte možná líp než já,“ padlo také při prezentaci veltlínů), a bohužel občas zamrzelo připomenutí toho, v čem nám vinařské Rakousko uniká. Jako správný obchodník začal pan Klinger prezentaci čísly. Současný export rakouských vín má hodnotu téměř 120 milionů Euro, zatímco na konci osmdesátých let se propadal k tržbám kolem pěti milionů. Z prezentovaných grafů vyplynula záviděníhodná skutečnost, že od roku 2004 objem exportu vína v litrech stagnuje, ale jeho finanční hodnota roste. Je to zřejmě následek orientace celého oboru na vysoce kvalitní vína a schopnosti rakouských vinařů prodat je na evropském trhu.
S moderováním degustace pomáhali panu Klingerovi dva čeští sommeliéři, Jakub Král a Štěpán Mlejnek. Všech čtrnáct degustovaných vín bylo výborně zvolených. Ochutnávaly se nejen očekávané rakouské jistoty (veltlíny z Weinviertelu a Kremstalu, štýrský Sauvignon a ryzlinky z Wachau a Kremstalu), ale i zajímavosti jako vídeňský Gemischter Satz (přitažlivé suché bílé víno s pěknou mineralitou, původem ze smíšené výsadby devíti odrůd) nebo Rotgipfler čili červenošpičák. Zajímavá byla červená vína, elegantní St. Laurent 2007 (Svatovavřinecké mě dostalo nejvíc jako ukázka toho, jak noblesní víno se dá udělat z podceňované odrůdy) z vinařství Pittnauer a barikovaná Frankovka z vinařství Hans Igler.
Pan Klinger postavil prezentaci na tom, že rakouský apelační systém (DAC) spojuje styl vína s regionem původu, takže mohl vína představovat jako typické ukázky vín z jednotlivých vinařských oblastí. Při jeho zábavném výkladu nakonec překvapilo, jak důsledně měl připravené všechny maličkosti. Že všechna degustovaná vína měla českého dovozce a degustační seznam obsahoval i jejich adresy a telefony, na to jsem přišel až po skončení programu.
To byla lekce!