Markuzziho galadegustace v Obecňáku byla už popáté, jako připomínka toho, jak dlouho už píšu Skleničkův blog, protože jsem zatím ve všech případech byl u toho, a pokaždé rád. Vybíral jsem si vína podle zkušeností z předchozích ročníků a málem jsem tak přišel o báječné překvapení z Marche.

Verdicchio dei Castelli Jesi mám v paměti jako nejobyčejnější supermarketové víno, ale vinařství Bucci ho dokázalo rehabilitovat už od burgundských lahví až po krásně ovocná vína, která s průmyslovou imidží Verdicchia nemají nic společného. Výrobce záměrně vytěsnil název odrůdy až na zadní etiketu a vyrábí vína koncentrovaná, s výrazným ovocným projevem, bohatá a strukturovaná. Recept vypadá povědomě: organické zemědělství, staré vinice, nízké výnosy, delší vyzrávání ve velkých sudech… I Pongelli Rosso Piceno 2009, směs Sangiovese a Montepulciana byla krásně ovocná a jemná, i přes poloviční podíl Sangiovese.

Ten večer pro mě červená toskánská vína překonala piemontská, nejspíš díky tomu, že pod toskánským sluncem vína rychleji vyzrávají a jsou dříve vyzrálá a pitelná. Piemontská Barola jako by byla ještě zavřená a potřebovala víc času. Moc se mi líbila Sangiovese od Fontodi, přestože byla všechna v ročníku 2009. Už základní Classico bylo štiplavě kořeněné a dlouhé, hned jsem se začal těšit na prázdniny.

Nesmírně mě bavila vina Montevetrano. Paní Silvia Imparato přivezla z Kampánie dva ročníky stejnojmenného vína (Montevetrano 2008 a 9) a srovnání bylo nesmírně silné. Nulaosmička byla zároveň jemná, s navinulou kyselinou, ale i robustní. Jednodušší nuladevítka byla ženská, jemnější a striktnější, ale obě vína jsou krásná.

Zase zaujalo sicilské vinařství Palari. Rosso del Soprano 2009 voní jako dámská rtěnka, v chuti má hodně jemnou kyselinu, je příjemně pitelné (= ne moc koncentrované :o) s mírně nahořklým závěrem s jemným tříslem. Druhé víno, Faro 2007, je brunello – má nahnědlou barvu svádějící k myšlenkám o oxidaci, i ve vůni má přezrálé ovoce, v chuti lehce naoxidované až do přezrálých hrušek či jablek, štiplavé koření a taniny. Rozhodně nic jednoduchého, ale zase mě to moc bavilo. Hostující český sommeliér vyprávěl o vinicích pod Etnou zasypávaných sirným popelem a vnukal mi zábavnou představu vína sířeného rovnou na vinici sirnými výpary soptící sopky, už kvůli té nepravděpodobné historce bych si víno měl koupit!

Třetí víno Palari, Santa.Né 2006 je zase naoxidované ze sudu, se středomořským pepřově kořeněným štychem, elegantnější verze Fara.

Ostatní regiony a vinařství odbydu, ale zase se mi líbil Pinot Nero Villa Negra 2007 z vinařství Colterenzio (sušené švestky!) a piemontská Barbera 09 od Conterno Giacomo. Hustá višňová barva i chuť, v chuti krásně koření a štiplavost, absolutní špička – bohužel včetně ceny (maloobchodní odhadem přes tisícovku). A ovocná MonPra 2009, směs Nebbiola, Barbery a CS od vinařství Conterno Fantino. Brunella od Lisini…