O předchozích dvou ročnících přehlídky nejúspěšnějších vín ze soutěže časopisu Víno Revue v břevnovském klášteře jsem psal tady a tady. Za tři ročníky se z břevnovské Galapřehlídky stala asi nejlepší domácí výstava vína.

Rovnou se přiznám, že mě pořadatelé už třetí rok hýčkají vstupenkou zdarma, letos by vstupenka stála rovnou tisícovku. Tak jsem se rozmýšlel, jestli otevřít text takhle jednoznačnou chválou, ale k čertu s nezávislostí. Mně se ta výstava líbí. Líbí se mi prostředí, sály břevnovského kláštera jsou noblesní, reprezentativní a přesto jaksi lidsky přiměřené. Líbí se mi, jakou pozornost výstavě věnují jednotliví účastníci, výrobci a dovozci. Začalo to vloni O.H.M.S., které přvezlo čtyři moselské vinaře a nechalo je celý večer nalévat procházejícím návštěvníkům. Letos jejich ryzlinky v soutěži nevyhrály, takže zrovna tihle čtyři vinaři nepřijeli, ale jejich příklad následovalo několikanásobně víc dalších. Za nálevními pultíky postávali rakouští a němečtí vinaři, několik Grand Cru naléval pana Voarick z Aloxe-Cortonu, a prestiž soutěže stvrzovala kromě pana Horta, Špalka a dalších i účast Miloše Michlovského. A tečka na konec, ochutnávalo se z univerzálních a pro mě moc příjemných skleniček Riedel.

Dokonce se nekonal ani očekávaný nával, účast byla vysoká, ale ne nepříjemně davová (vliv vstupného?), dokonce se mi zdálo, že přišlo o pár lidí míň, než loni. Nepotkal jsem několik očekávaných známých a dva dovozce, ale ve všech případech to byla jejich chyba. Tahle přehlídka se prostě povedla.

Pár povinných poznámek k vínům: imponoval mi stánek Wines Home s pouhými dvěma víny. Krásný minerální Veltlín z rakouského Kamptalu a alsaský Sylván od Rietsche byly neuvěřitelně dobře vybrané – nádherná vína z podceňovaných, méně atraktivních odrůd. Od stánku Vino Markuzzi nemám poznámky, ale pamatuju si expresivní mimiku a gestikulaci Jiřího Markuzziho, italský naturel se prostě nezapře (podobně extrovertně představoval víno i Petr Hanuš z La Fattorie). Vůbec jsem měl dojem, že italská vína, která jsem ochutnával, byla výborná, ale možná za to můžou jen moje italofilské sklony? I když letos moselské ryzlinky od O.H.M.S. neobsadily nejvyšší příčky v soutěži, stejně mi v pomyslném srovnání s ostatními ryzlinky vycházely jako nejlepší. Z mých oblíbených Pinotů se mi nejvíc líbil Volnay Premier Cru 2005 od dovozce La Caoba. S gustem jsem si prochutnal několik vín, u kterých bych s hodnocením poroty nesouhlasil, ale bylo jich jen pár a taková věc se vždycky přihodí. A je nesmírně povzbuzující, že si běžný příznivec dobrých vín může takhle vína porovnávat a souhlasit nebo nesouhlasit s názorem odborníků. Každopádně byla laťka nastavená vysoko, celková úroveň vystavovaných vín byla vysoká.

Samožerská poznámka na závěr: ze Skleničkových komunitních bedýnek vystavovali Ing. Richard Tichý (RR 2007 PS, komplementární k bedýnkovému, dostal 86,25 bodu, viz článek) a Školní statek Mělník (RR 2003 PS, 82 bodů, článek byl tady). Šestaosmdesátibodové víno za stopade, nekupte to!